Co nám zbude po Pohlreichovi?

Pohlreich

Nebojte, není to nekrolog. Nebo aspoň ne úplně. Hubatý restauratér a kuchař Zdeněk Pohlreich neumřel, jen s koncem svého TV pořadu na Primě Ano, šéfe! vyhlásil i konec své televizní slávy. Proto přišel čas bilancovat.

Pohlreich okupoval televizi téměř desetiletí a určitě byl nejvýraznějším TV kuchařem, svými houbovými mňamkami bez hub ho netrumfne ani Jiří Babica. Nejvýrazněji proto změnil i českou gastronomii.

Licenční Ano, šéfe! končí hlavně proto, že už se do něj nikdo nehlásí. Logicky. Mělo to být oboustranně výhodné: restauratéři na sebe v TV nechají za své zločiny nejen v kuchyni řvát, za což po svém případném polepšení získají reklamu. Úplně to nefungovalo. Pohlreich je určitě gastronomicky polepšil, jenže nemálo z nich i po polepšení zavřelo. Někdy dokonce i kvůli polepšení.

Nejen majitel táborské Pintovky si mi kdysi postěžoval, že někteří Češi prostě nechtějí jíst správně uvařené jídlo, ale staré dobré čuňárny. I zlozvyk je bohužel železná košile, ukázalo se. Když jsem před pár lety vyrazil po stopách Pohlreicha, zjistil jsem, že zavřela nedlouho po natáčení téměř polovina podniků, které se snažil napravit.

Svými líčky sice v restauracích spustil líčkovou horečku, víc ale zlepšil naše domácí vaření než úroveň českých hospod a restaurací. Těm, kteří chtějí jíst líp, ukázal správné kulinářské postupy, nové suroviny i jejich úpravy a kombinace. Díkybohu nikdy nepropadl šílenství lokálnosti za každou cenu. A našim zemědělcům uměl říct, že by s "francouzskými" cenami měli nabízet i "francouzskou" kvalitu. PR láska ke zvířátkům nestačí.

Pohlreichova TV dekáda ale končí velkou ironií. Od začátku bojoval proti zločinně lacinému jídlu, které vždy musí chutnat zločinně. I my Češi, největší slevoví feťáci v Evropě, bychom se konečně měli naučit platit i za jídlo plnou cenu, říkal. Takže to teď celé končí jeho účinkováním v reklamě Kauflandu, v níž lidi žene do hypermarketu na slevy. Ano, šéfe: takhle to skončit fakt nemělo!

ZDROJ: HN.cz