Babiš došel tam, kam patří. Před soud. Jen mnohem později, než je zdrávoBabiš došel tam, kam patří. Před soud. Jen mnohem později, než je zdrávo

Když vládl Andrej Babiš (ANO), stíhání Andreje Babiše bylo státním zástupcem Jaroslavem Šarochem zastaveno. Když už nevládne Babiš, stíhání expremiéra posílá doktor Šaroch k soudu. Tohle je pro český stát špatné vysvědčení.

Připomeňme pro srovnání dotační kauzu exposlance Petra Wolfa (ČSSD). V roce 2009 si na něj vyšlápla policie, o dva roky později byl obžalován a za dalších 12 měsíců v první instanci odsouzen. Oproti tomu ne zas tak komplikované posuzování, zda jiný podnikatel, Babiš, právem či neprávem získal 50 milionů, se táhne od roku 2017. Nejprve po 12 měsících ze stíhání doktor Šaroch propustil mocného poslance Jaroslava Faltýnka (ANO), o další rok později pak vše zastavil i pro Babiše. Kdyby tehdy nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman nezasáhl, bylo by hotovo – a tehdejší předseda vlády by ze skříně vyklidil svého největšího kostlivce.

Protože Zeman ale konec neuvěřitelně se táhnoucího stíhání označil poněkud poťouchle za „předčasný“, vše se zase vrátilo do policejně-justiční mlýnice. Mezitím se změnila vláda, z Babiše je řadový opoziční poslanec. A doktor Šaroch změnil názor.

Nakonec to tedy dopadlo dobře. Babiš dostane příležitost prokázat svou nevinu u soudu a žalobce šanci snést důkazy o opaku. Jeden se ovšem nemůže ubránit dojmu, že vyšetřování politické korupce v této zemi závisí na momentální mocenské konstelaci.

„Ekonomicky návratné“

Kdyby šlo alespoň o komplikovaný a ďábelsky promyšlený plán obří korupce, daly by se průtahy v kauze Čapí hnízdo pochopit. Jenž jde jen o případ, v jehož rámci miliardář dostal zálusk na rekreační objekt, a protože se mu jej nechtělo celý platit ze svého, pokusil se dosáhnout na pár desítek milionů z evropských fondů, což se mu nakonec podařilo. Nebylo to ani nic supertajného. Týdeník Ekonom o celém příběhu referoval už v roce 2010, když popsal, jak se jeden z nejbohatších českých podnikatelů vydává za malého farmáře, aby si mohl nárokovat eurodotaci.

Dál už to známe. Následoval Babišův vstup do politiky, jeho vytáčky i slavná věta o projektu, který vymyslel, když čekal v pražské zoo. Teprve v roce 2017 přišla policejní žádost o vydání šéfa hnutí ANO k trestnímu stíhání.

Pak se ale vše zadrhlo, třebaže obviněný si v očích justice celá léta vyloženě škodil. Nejdříve tvrdil, že vše patřilo jakési firmě z jeho holdingu, pak najednou, že jeho dětem. Snad nic nedokumentuje Babišovo kličkování lépe než slavný cholerický projev ve sněmovně, během nějž se otevřeně přiznal ke zneužití dotace.

„Farmu měla postavit společnost Imoba ze skupiny Agrofert a pronajímat ji. Záměr však ekonomicky nevycházel,“ vypravoval poslancům Babiš. „Specialistka na evropské fondy pak přišla v roce 2007 s návrhem nového projektu otevřeného pro veřejnost, multifunkčního kongresového areálu Farma Čapí hnízdo. Tento projekt, který se kvalifikoval pro dotaci, byl ekonomicky návratný,“ vysvětloval. A de facto se tím přiznal, že v celé věci nikdy nešlo o nic jiného než o podvod.

Otočky zástupce Šarocha

Doktor Šaroch však v roce 2019 dospěl k těžko pochopitelnému názoru, že nemá dost nabito na to, aby Andreje Babiše a jeho dotační specialistku Janu Mayerovou poslal před soud. Ve třech čtvrtinách svého usnesení bod po bodu dokazoval, že za Čapím hnízdem stál celou dobu holding Agrofert – aby v závěru celou kauzu nelogicky navrhl zastavit.

Pro jeho nadřízeného, nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, kterého může kdykoliv ze dne na den sejmout vláda, bylo jistě extrémně obtížné poslat premiéra zase zpět do stíhání. Naštěstí na to ale našel sílu – a doktor Šaroch najednou po Babišově odchodu ze Strakovy akademie změnil názor.

Konec dobrý, všechno dobré? Sotva, jen se ukázalo, že systém státního zastupitelství potřebuje už konečně ten správný poměr nezávislosti a transparentnosti.

Rychlý soud a reformu

Babiš je nyní sice nejzásadnější politickou figurou obviněnou z korupce, nejde ale zdaleka o postavu jedinou. Například liberecký hejtman Martin Půta (Starostové pro Liberecký kraj) čelí obvinění už od roku 2014 – a stále se nedočkal konce. Exministryni Vlastě Parkanové (TOP 09) pak ničilo stíhání neprávem život celých deset let.

Státní zastupitelství zjevně potřebuje reformu. Od systému, v němž může být nejvyšší státní zástupce obětován na libovolném zasedání kabinetu, lze sotva očekávat uspokojivé výsledky. Pevná funkční období by pak prospěla i dalším vysokým šaržím. Aby měly jistotu, ale také nepřesluhovaly a nevršily chyby. Jen tak je možné se vyhnout pochybnostem o tom, proč a kdy kdo odstupuje.

Bez toho nyní můžeme jen spekulovat o pravých důvodech odchodu nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. I o čerstvě oznámeném konci vrchního státního zástupce Iva Ištvana. Předem vyměřený čas by navíc znemožnil i hromadění příliš mnoha nepovedených kauz na jedněch bedrech.

To jsou ale věci budoucí. Nyní je třeba především se ctí zvládnout soudní část Babišova procesu, během nějž bude chtít tým miliardářových drahých právníků nepochybně vejít do dějin české advokacie. Snad se rozsudku alespoň v první instanci dočkáme ještě za našich životů. A snad takovou šanci Miloš Zeman nezmaří abolicí, kterou již nejednou pro svého oblíbence avizoval.

Když vládl Andrej Babiš (ANO), stíhání Andreje Babiše bylo státním zástupcem Jaroslavem Šarochem zastaveno. Když už nevládne Babiš, stíhání expremiéra posílá doktor Šaroch k soudu. Tohle je pro český stát špatné vysvědčení.

Připomeňme pro srovnání dotační kauzu exposlance Petra Wolfa (ČSSD). V roce 2009 si na něj vyšlápla policie, o dva roky později byl obžalován a za dalších 12 měsíců v první instanci odsouzen. Oproti tomu ne zas tak komplikované posuzování, zda jiný podnikatel, Babiš, právem či neprávem získal 50 milionů, se táhne od roku 2017. Nejprve po 12 měsících ze stíhání doktor Šaroch propustil mocného poslance Jaroslava Faltýnka (ANO), o další rok později pak vše zastavil i pro Babiše. Kdyby tehdy nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman nezasáhl, bylo by hotovo – a tehdejší předseda vlády by ze skříně vyklidil svého největšího kostlivce.

Protože Zeman ale konec neuvěřitelně se táhnoucího stíhání označil poněkud poťouchle za „předčasný“, vše se zase vrátilo do policejně-justiční mlýnice. Mezitím se změnila vláda, z Babiše je řadový opoziční poslanec. A doktor Šaroch změnil názor.

Nakonec to tedy dopadlo dobře. Babiš dostane příležitost prokázat svou nevinu u soudu a žalobce šanci snést důkazy o opaku. Jeden se ovšem nemůže ubránit dojmu, že vyšetřování politické korupce v této zemi závisí na momentální mocenské konstelaci.

„Ekonomicky návratné“

Kdyby šlo alespoň o komplikovaný a ďábelsky promyšlený plán obří korupce, daly by se průtahy v kauze Čapí hnízdo pochopit. Jenž jde jen o případ, v jehož rámci miliardář dostal zálusk na rekreační objekt, a protože se mu jej nechtělo celý platit ze svého, pokusil se dosáhnout na pár desítek milionů z evropských fondů, což se mu nakonec podařilo. Nebylo to ani nic supertajného. Týdeník Ekonom o celém příběhu referoval už v roce 2010, když popsal, jak se jeden z nejbohatších českých podnikatelů vydává za malého farmáře, aby si mohl nárokovat eurodotaci.

Dál už to známe. Následoval Babišův vstup do politiky, jeho vytáčky i slavná věta o projektu, který vymyslel, když čekal v pražské zoo. Teprve v roce 2017 přišla policejní žádost o vydání šéfa hnutí ANO k trestnímu stíhání.

Pak se ale vše zadrhlo, třebaže obviněný si v očích justice celá léta vyloženě škodil. Nejdříve tvrdil, že vše patřilo jakési firmě z jeho holdingu, pak najednou, že jeho dětem. Snad nic nedokumentuje Babišovo kličkování lépe než slavný cholerický projev ve sněmovně, během nějž se otevřeně přiznal ke zneužití dotace.

„Farmu měla postavit společnost Imoba ze skupiny Agrofert a pronajímat ji. Záměr však ekonomicky nevycházel,“ vypravoval poslancům Babiš. „Specialistka na evropské fondy pak přišla v roce 2007 s návrhem nového projektu otevřeného pro veřejnost, multifunkčního kongresového areálu Farma Čapí hnízdo. Tento projekt, který se kvalifikoval pro dotaci, byl ekonomicky návratný,“ vysvětloval. A de facto se tím přiznal, že v celé věci nikdy nešlo o nic jiného než o podvod.

Otočky zástupce Šarocha

Doktor Šaroch však v roce 2019 dospěl k těžko pochopitelnému názoru, že nemá dost nabito na to, aby Andreje Babiše a jeho dotační specialistku Janu Mayerovou poslal před soud. Ve třech čtvrtinách svého usnesení bod po bodu dokazoval, že za Čapím hnízdem stál celou dobu holding Agrofert – aby v závěru celou kauzu nelogicky navrhl zastavit.

Pro jeho nadřízeného, nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, kterého může kdykoliv ze dne na den sejmout vláda, bylo jistě extrémně obtížné poslat premiéra zase zpět do stíhání. Naštěstí na to ale našel sílu – a doktor Šaroch najednou po Babišově odchodu ze Strakovy akademie změnil názor.

Konec dobrý, všechno dobré? Sotva, jen se ukázalo, že systém státního zastupitelství potřebuje už konečně ten správný poměr nezávislosti a transparentnosti.

Rychlý soud a reformu

Babiš je nyní sice nejzásadnější politickou figurou obviněnou z korupce, nejde ale zdaleka o postavu jedinou. Například liberecký hejtman Martin Půta (Starostové pro Liberecký kraj) čelí obvinění už od roku 2014 – a stále se nedočkal konce. Exministryni Vlastě Parkanové (TOP 09) pak ničilo stíhání neprávem život celých deset let.

Státní zastupitelství zjevně potřebuje reformu. Od systému, v němž může být nejvyšší státní zástupce obětován na libovolném zasedání kabinetu, lze sotva očekávat uspokojivé výsledky. Pevná funkční období by pak prospěla i dalším vysokým šaržím. Aby měly jistotu, ale také nepřesluhovaly a nevršily chyby. Jen tak je možné se vyhnout pochybnostem o tom, proč a kdy kdo odstupuje.

Bez toho nyní můžeme jen spekulovat o pravých důvodech odchodu nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. I o čerstvě oznámeném konci vrchního státního zástupce Iva Ištvana. Předem vyměřený čas by navíc znemožnil i hromadění příliš mnoha nepovedených kauz na jedněch bedrech.

To jsou ale věci budoucí. Nyní je třeba především se ctí zvládnout soudní část Babišova procesu, během nějž bude chtít tým miliardářových drahých právníků nepochybně vejít do dějin české advokacie. Snad se rozsudku alespoň v první instanci dočkáme ještě za našich životů. A snad takovou šanci Miloš Zeman nezmaří abolicí, kterou již nejednou pro svého oblíbence avizoval.