Jak ve skutečnosti fungují tzv. prodloužené záruky

Poslední dobou
se v našich poradnách setkáváme čím dál více s dotazy spotřebitelů
týkajících se záruky na dobu delší než zákonem stanovených dvacet čtyři měsíců.
Jedná se o tzv. prodloužené záruky, které v různé formě nabízí většina
prodejců elektroniky, nábytku a obecně veškerého spotřebního zboží.

Podstata této
doplňkové služby jednoznačně vyplývá z jejího názvu, kdy jejím účelem je
poskytnout spotřebiteli možnost reklamovat vadný výrobek i po uplynutí zákonem
stanovené doby. Standardně je tato služba nabízena na dobu jednoho roku až tří
či více let.

Většina
spotřebitelů je překvapena, když jim následně v rámci poradenství sdělíme,
že se ve skutečnosti nejedná o záruku, nýbrž o formu pojištění,
tato skutečnost je navíc natolik zarážející, a to z důvodu podpisu
pojistné smlouvy spotřebitelem, z toho tedy vyplývá, že většina
spotřebitelů stále uzavírané smlouvy nečte a pouze je podepíše.

Jak tedy taková
pojistná smlouva funguje a kde jsou její úskalí?

Jak jsem zmínil
již výše, jedná se tedy o pojistnou smlouvu, tudíž je nutné si vždy přečíst
podmínky této smlouvy, a to ve spojení s obchodními podmínkami dané
pojišťovny. Důležité je také zmínit, že smlouvu neuzavíráte
s prodávajícím, ale právě s pojišťovnou, tudíž veškeré případné spory
je nutné řešit s pojišťovnou.

Pro znázornění
fungování této služby jsem zvolil následující modelový případ vycházející
z práce. Spotřebitel X si zakoupil televizor v hodnotě 10.000,-
Kč, přičemž mu k tomuto výrobku byla nabídnuta služba prodloužené záruky
na 3 roky v hodnotě 2.500,- Kč. Po uplynutí zákonné doby dvou let
k uplatnění vad výrobku začíná běžet smluvní neboli prodloužená záruka.
Nicméně zhruba po třech a půl letech od zakoupení televizoru došlo k vadě
a výrobek přestal fungovat. Spotřebitel tedy kontaktoval prodávajícího, který
spotřebiteli sepsal reklamaci a následně ji postoupil na pojišťovnu. Jako
způsob vyřízení reklamace spotřebitel chtěl opravu výrobku. Naneštěstí
pojišťovna vyhodnotila opravu výrobku jako nerentabilní a vyřídila reklamaci
vrácením peněz. Zde nastává první úskalí celé smlouvy. Spotřebiteli
nebyla vyplacena původní kupní cena ve výši 10.000,- Kč, poněvadž byla tato
částka ponížena o amortizaci a spotřebiteli tak bylo vyplaceno asi 6. 800,-
Kč.

Spotřebitel tedy
investoval do koupě nového výrobku částku 10.000,- Kč + 2.500,- Kč za prodlouženou
záruku, tj. celkem 12.500,- Kč. Vyplaceno za pojistné plnění v rámci
prodloužené záruky mu bylo 6.800,- Kč, tedy něco více než je polovina
investované částky. Druhý možný pohled, který ještě více zvýrazní možnou
nevýhodu této služby, je tento – spotřebitel zaplatil 10.000,- Kč za výrobek,
přičemž mu bylo vyplaceno pojistné plnění ve výši 6.800,- Kč, od této částky
ještě odečteme náklady na prodlouženou záruku a rázem se dostáváme na
částku 4.300,- Kč. Tak či onak ani z jednoho z těchto pohledů nedosáhne
spotřebitel s vyplacenými penězi na koupi stejně kvalitního výrobku.

Dalším úskalím
těchto smluv jsou např. jiná délka lhůty pro vyřízení reklamace, dále také
nutnost původních obalů pro reklamaci nebo nutnost doložení účtenky
v případě reklamace podle pojistné smlouvy.

Samozřejmě
prodloužené záruky nemusí být nutně nevýhodné, ale spotřebitelé se musí mít při
uzavírání takových smluv na pozoru, a především si přečíst podmínky takové
smlouvy.

Boleslav Tomšík,
Odborný právní poradce
Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.