„Už jsme překonali prvotní šok ze začátku války, kdy si lidé najednou nakupovali zásoby, protože nevěděli, co bude. Ale zvýšená poptávka pominula a teď se mnoho firem a dobrovolníků podílí na zásobování obchodů potravinami a vodou. Tvoří se také zásoby pro armádu a obyvatelstvo,“ napsal Sarafaňjuk online deníku Aktuálně.cz.
Ve městě i na pobřeží Černého moře jsou pytle s pískem, železné a betonové zábrany, vojenská kontrolní stanoviště. Obvyklý ruch v třetím největším ukrajinském městě, kde před válkou žil milion obyvatel, ustal.
Mnoho restaurací a obchodů je zavřených, městská hromadná doprava je omezena. Historické sochy a památky města chrání před zničením pytle s pískem. Například sochu bývalého guvernéra Oděsy, francouzského šlechtice Armanda-Emmanuela du Plessis de Richelieu.
Ruská armáda už obsadila vekou část ukrajinského pobřeží Černého i Azovského moře, ale Oděsu a její okolí zatím ne. V prvních hodinách invaze, která začala 24. února, mnoho světových médií převzalo zprávu ruské agentury Interfax, že ruští výsadkáři jsou v Oděse. Informace se ukázala jako nepravdivá a doteď ruští vojáci do Oděsy nevstoupili.
V posledních dnech se ruská ofenziva téměř zastavila, ale obránci přístavního města počítají s tím, že útok může brzy přijít.
Boj na třech frontách
Sergej Sarafaňjuk tvrdí, že obránci počítají spíše s útokem z pevniny. „Nejspíš vědí, že námořní výsadek by byl příliš riskantní a že by nevyšel. Jeden pokus už jsme zaznamenali, ale sami Rusové požádali ukrajinskou obranu města, aby jim umožnila bez boje odplout. Okupanti se už pokusili dostat se k Oděse i ze severu, ale byli odraženi tvrdým odporem obránců Mykolajiva a Voznesensku,“ říká dobrovolník.
O boji ve Voznesensku, kde se ukrajinští dobrovolníci ubránili ruské přesile, napsal následující reportáž americký deník Wall Street Journal:
Podle Sarafaňjuka je ale ve hře také postup ruských vojsk z území Moldavska, jehož hranice leží jen sedmdesát kilometrů západně od Oděsy. Rusové tam ovládají samozvanou separatistickou Podněsterskou republiku, kde udržují svoji armádu.
„Myslíme si, že původním cílem, který nejspíš stále ještě trvá, je obklíčit Oděsu ze severovýchodu od Mykolajiva a ze západu od moldavské hranice. A pak nás napadnout z moře. Ozbrojených obránců Oděsy je ale opravdu hodně a jsme připraveni. Oděsu nemohou dobýt, mohou ji jen zničit,“ říká Sergej Sarafaňjuk.
Starosta Oděsy Gennadij Truchanov minulý týden potvrdil, že obrana města počítá právě s takovým vývojem. Připravuje se na boj na třech frontách. Ve směru od Mykolajiva, z Podněstří a pak na úder z moře.
Truchanov v minulosti čelil obvinění ze zpronevěry a praní špinavých peněz v daňových rájích, teď se ale prezentuje jako ukrajinský vlastenec a říká, že bude bránit Oděsu i se zbraní v ruce.
Se svými historickými budovami a širokými bulváry bývala Oděsa oblíbenou prázdninovou destinací lidí z celého Sovětského svazu. Je to také místo, kde v roce 1905 carské síly potlačily povstání podporované ruskými námořníky, přičemž tuto událost zachytil režisér Sergej Ejzenštejn ve svém filmu Křižník Potěmkin.
Ukrajinské vlastenectví posílilo
Britské ministerstvo obrany minulý týden uvedlo, že ruské námořní síly vytvořily blokádu ukrajinského černomořského pobřeží, takže jiné než ruské vojenské plavidlo se nyní do přístavu nedostane. Ve čtvrtek 3. března se nedaleko Oděsy potopila estonská nákladní loď, která najela na minu.
Oděsa patří – stejně jako například Charkov – mezi ukrajinská města, kde převládá ruština. Podle Sarafaňjuka se ale Putin a jeho lidé spletli, když si představovali, že zde někdo bude ruské vojáky vítat.
„Putinův režim si vytvořil matrix, ve kterém žije. Dvacet let posiluje mýty o své falešné historii, vytváří mocnou propagandu, šíří nenávist a hlásá imperiální ambice s odkazem na minulost. Válka, která ale trvá už osm let (tím je myšlena válka na Donbase od roku 2014 – pozn. red.), ale vedla k tomu, že se Ukrajinci naopak sjednotili. Posílilo se ukrajinské vlastenectví. Mnoho Oděsanů mluví rusky, ale začalo se také učit nebo se naučilo ukrajinsky. Chtějí žít ve své zemi, kterou mají rádi. Bráníme svůj domov a své právo v něm žít,“ uzavírá ukrajinský bojovník.
Video: Letecké snímky ukrajinských měst před invazí a po ní
„Už jsme překonali prvotní šok ze začátku války, kdy si lidé najednou nakupovali zásoby, protože nevěděli, co bude. Ale zvýšená poptávka pominula a teď se mnoho firem a dobrovolníků podílí na zásobování obchodů potravinami a vodou. Tvoří se také zásoby pro armádu a obyvatelstvo,“ napsal Sarafaňjuk online deníku Aktuálně.cz.
Ve městě i na pobřeží Černého moře jsou pytle s pískem, železné a betonové zábrany, vojenská kontrolní stanoviště. Obvyklý ruch v třetím největším ukrajinském městě, kde před válkou žil milion obyvatel, ustal.
Mnoho restaurací a obchodů je zavřených, městská hromadná doprava je omezena. Historické sochy a památky města chrání před zničením pytle s pískem. Například sochu bývalého guvernéra Oděsy, francouzského šlechtice Armanda-Emmanuela du Plessis de Richelieu.
Ruská armáda už obsadila vekou část ukrajinského pobřeží Černého i Azovského moře, ale Oděsu a její okolí zatím ne. V prvních hodinách invaze, která začala 24. února, mnoho světových médií převzalo zprávu ruské agentury Interfax, že ruští výsadkáři jsou v Oděse. Informace se ukázala jako nepravdivá a doteď ruští vojáci do Oděsy nevstoupili.
V posledních dnech se ruská ofenziva téměř zastavila, ale obránci přístavního města počítají s tím, že útok může brzy přijít.
Boj na třech frontách
Sergej Sarafaňjuk tvrdí, že obránci počítají spíše s útokem z pevniny. „Nejspíš vědí, že námořní výsadek by byl příliš riskantní a že by nevyšel. Jeden pokus už jsme zaznamenali, ale sami Rusové požádali ukrajinskou obranu města, aby jim umožnila bez boje odplout. Okupanti se už pokusili dostat se k Oděse i ze severu, ale byli odraženi tvrdým odporem obránců Mykolajiva a Voznesensku,“ říká dobrovolník.
O boji ve Voznesensku, kde se ukrajinští dobrovolníci ubránili ruské přesile, napsal následující reportáž americký deník Wall Street Journal:
Podle Sarafaňjuka je ale ve hře také postup ruských vojsk z území Moldavska, jehož hranice leží jen sedmdesát kilometrů západně od Oděsy. Rusové tam ovládají samozvanou separatistickou Podněsterskou republiku, kde udržují svoji armádu.
„Myslíme si, že původním cílem, který nejspíš stále ještě trvá, je obklíčit Oděsu ze severovýchodu od Mykolajiva a ze západu od moldavské hranice. A pak nás napadnout z moře. Ozbrojených obránců Oděsy je ale opravdu hodně a jsme připraveni. Oděsu nemohou dobýt, mohou ji jen zničit,“ říká Sergej Sarafaňjuk.
Starosta Oděsy Gennadij Truchanov minulý týden potvrdil, že obrana města počítá právě s takovým vývojem. Připravuje se na boj na třech frontách. Ve směru od Mykolajiva, z Podněstří a pak na úder z moře.
Truchanov v minulosti čelil obvinění ze zpronevěry a praní špinavých peněz v daňových rájích, teď se ale prezentuje jako ukrajinský vlastenec a říká, že bude bránit Oděsu i se zbraní v ruce.
Se svými historickými budovami a širokými bulváry bývala Oděsa oblíbenou prázdninovou destinací lidí z celého Sovětského svazu. Je to také místo, kde v roce 1905 carské síly potlačily povstání podporované ruskými námořníky, přičemž tuto událost zachytil režisér Sergej Ejzenštejn ve svém filmu Křižník Potěmkin.
Ukrajinské vlastenectví posílilo
Britské ministerstvo obrany minulý týden uvedlo, že ruské námořní síly vytvořily blokádu ukrajinského černomořského pobřeží, takže jiné než ruské vojenské plavidlo se nyní do přístavu nedostane. Ve čtvrtek 3. března se nedaleko Oděsy potopila estonská nákladní loď, která najela na minu.
Oděsa patří – stejně jako například Charkov – mezi ukrajinská města, kde převládá ruština. Podle Sarafaňjuka se ale Putin a jeho lidé spletli, když si představovali, že zde někdo bude ruské vojáky vítat.
„Putinův režim si vytvořil matrix, ve kterém žije. Dvacet let posiluje mýty o své falešné historii, vytváří mocnou propagandu, šíří nenávist a hlásá imperiální ambice s odkazem na minulost. Válka, která ale trvá už osm let (tím je myšlena válka na Donbase od roku 2014 – pozn. red.), ale vedla k tomu, že se Ukrajinci naopak sjednotili. Posílilo se ukrajinské vlastenectví. Mnoho Oděsanů mluví rusky, ale začalo se také učit nebo se naučilo ukrajinsky. Chtějí žít ve své zemi, kterou mají rádi. Bráníme svůj domov a své právo v něm žít,“ uzavírá ukrajinský bojovník.
