Tragédie Mariupolu: Mrtvé už není kam pohřbívat, lidé si ohřívají sníh kvůli voděTragédie Mariupolu: Mrtvé už není kam pohřbívat, lidé si ohřívají sníh kvůli vodě

Ruská armáda společně s proruskými separatisty kolem města utahuje smyčku a její neustálé útoky komplikují záchranné akce. Získat informace o tom, co se ve městě děje, je také velmi složité. Dosud není jasný osud lidí ukrytých v bombardovaném divadle. Naposledy se psalo o 130 zachráněných, v krytu jich ale bylo podle úřadů přes tisíc.

„Situace v Mariupolu je opravdu extrémně vážná, protože do města není možné nic dostat a zároveň je velmi náročné kohokoliv evakuovat,“ uvádí pro Aktuálně.cz Bendl, vedoucí komunikace české pobočky Lékařů bez hranic. 

Rusko vyzvalo ukrajinské síly v Mariupolu, aby se vzdaly. Ty to ale odmítají a vedení Ukrajiny naopak vyzývá ruské jednotky, aby bez dalších odkladů otevřely humanitární koridor, který by umožnil evakuaci civilistů z města. „To, co se děje v Mariupolu, je masivní válečný zločin. Ničí všechno, bombardují a zabíjí všechny, bez rozdílů,“ komentoval v pondělí počínání Rusů i šéf unijní diplomacie Josep Borrell.

Bendl je v kontaktu s dalšími členy humanitární organizace Lékaři bez hranic, kteří v Mariupolu zůstali. „Už deset dní není možné získat čistou pitnou vodu, hodně dochází jídlo, není elektřina, chybí mobilní signál. Nemocnice i lékárny jsou de facto prázdné. Takže jakákoliv kapacita na poskytování krizové lékařské péče chybí,“ popisoval ještě minulý pátek Bendl. Situace se od té doby nezměnila k lepšímu.

Jak je město obklíčené, ani členové Lékařů bez hranic nemohou poskytovat zdravotní péči, protože nemají dostatek lékařského vybavení a materiálu. 

„S kolegou (na místě) jsem naposledy mluvil ve středu. Říkal, že na ulicích jsou těla. Lidé je už nemají kam pohřbívat, takže kopou hroby na svých vlastních zahradách,“ říká. 

Nezbytná voda

Obyvatelé obklíčeného města se snaží zajistit si potřebné jídlo a pití nejrůznějšími způsoby. Kolegové Bendlovi například popsali, jak se lidé vyrovnávají s nedostatkem pitné vody. „Získávají ji tak, že shrabávají sníh ze střech a následně ho zapalovači ohřívají a převařují v hrncích,“ uvádí. 

Ukrajinské úřady upozorňují na to, že děti ve městě trpí dehydratací. Ministerstvo zdravotnictví uvedlo, že se objevil i první případ úmrtí na dehydrataci. „Nemůžeme podobné zprávy ověřit, ale je velmi pravděpodobné, že situace je takto vážná,“ dodává Bendl.

Ve městě podle odhadů zůstalo nejméně 300 tisíc obyvatel. Okolo 80 procent všech rezidenčních budov je poškozeno nebo zničeno. Třetinu z toho už nepůjde opravit, uvádí britský server BBC.

Jako poslední evropský diplomat opustil Mariupol řecký generální konzul Manolis Andrulakis. Ten mluví o naprosté zkáze města. „Doufám, že nikdo nikdy neuvidí to, co jsem viděl já,“ prohlásil s tím, že město je podle něj naprosto zničené. 

Hrozí šíření infekčních chorob

Obyvatelé Mariupolu se nyní často schovávají ve stísněných krytech, které bývají přeplněné. Lidé tu nemohou ani pořádně dodržovat základní hygienické návyky. Podle zdravotníků proto hrozí, že se ve městě začnou šířit infekční choroby. Může to být nejen covid-19, ale i cholera. 

V Mariupolu se už v roce 2011 objevilo několik případů cholery, kterou způsobují bakterie. „Nemoc se v populaci s vysokou pravděpodobností stále vyskytuje. Potenciál pro šíření je tak relativně velký,“ uvádí Bendl. 

Už několikrát se Ukrajina a Rusko dohodly na vytvoření humanitárních koridorů, které by umožnily civilistům dostat se ven z města. Rusko ale příměří vždy porušilo. „Jediná výjimka byla minulé pondělí, kdy se lidem podařilo uniknout. Mezi nimi bylo i pět členů z našeho týmu. Většina tam ale zůstala,“ říká Bendl. 

Podle něj je však potřeba přistupovat k humanitárním koridorům obezřetně. Ve městě vždy zůstanou lidé, kteří z nějakého důvodu nechtějí nebo nemohou odejít. „Vždycky se objeví skupina lidí, kteří toho nejsou schopni, protože jsou chronicky nemocní, staří nebo na to nemají sílu. Nebo se jiní lidé zkrátka rozhodnou zůstat, protože mají příbuzné nebo děti, o které se chtějí postarat a které tam nemohou nechat,“ vysvětluje. 

Lékaři bez hranic mají zkušenosti s humanitárními koridory už z minulosti. Například v roce 2018 vznikl podobný koridor v oblasti východní Ghúty, která leží v blízkosti syrského hlavního města Damašku. „Někteří lidé odešli. Následně ale probíhalo nevybíravé bombardování civilních oblastí, protože si válčící strany myslely, že všichni jsou pryč,“ upozorňuje Bendl. „Vždycky tam bude někdo, kdo chce zůstat, a někdo, kdo zůstat musí.“ 

Podle neziskové organizace je potřeba zpřístupnit Mariupol natolik, aby bylo možné pravidelně dovážet zásoby léků a lékařského materiálu. „Jinak z toho není cesty ven,“ myslí si její český představitel.

Konflikt se blíží

Sám Bendl je nyní ve Lvově na západě Ukrajiny. Zhruba 720tisícové město je pro mnohé Ukrajince přestupní stanicí na cestě do bezpečí za hranicemi. „Atmosféra tady trochu houstne, protože lidé ve vzduchu cítí, že konflikt se  blíží. Rakety v pátek zasáhly místní letiště, nebyli jsme u toho, ale viděli jsme kouř. Lidé se proto připravují, že se věci zhorší,“ popisuje Bendl. Přesto je tam podle něj klidněji než ve městech ležících na východě Ukrajiny. 

Lékaři bez hranic v současnosti pomáhají na Ukrajině několika způsoby. Například ve Lvově školí tamní personál, aby si věděl rady, kdyby došlo k takzvané triáži, tedy k třídění pacientů podle toho, jak akutní je jejich zdravotní stav. K ní dochází v případě, kdy nemocnice musí přijmout desítky zraněných lidí naráz.

„Vždy se to snažíme ilustrovat na konkrétních příkladech. Představte si, že třeba exploduje nějaká výbušnina a najednou máte asi 80 zraněných. Přijedou pro ně sanitky a všechny naráz je přivezou do nemocnice,“ přirovnává. 

Následně se všichni roztřídí do čtyř kategorií. „Rozhoduje se na základě toho, zda je potřeba pacienta okamžitě ošetřit, aby bylo možné mu zachránit život, nebo zda je v tak pokročilém stadiu ohrožení, že už ho zachránit nelze. Jsou různé mechanismy, jak pacienty a jejich stav posoudit, aby roztřídění probíhalo správně. A to je hlavním cílem našeho školení,“ upozorňuje Bendl.

V jiných částech Ukrajiny humanitární organizace poskytuje lékařský materiál nebo chirurgické sady, kterých je v zemi nedostatek. Dopravuje je vlakem do Kyjeva, kde si je přebírají tamní úřady a ty je podle potřeby distribuují dál. 

Video: Je to jedním slovem peklo, říká o Mariupolu rodilá Ukrajinka

Ruská armáda společně s proruskými separatisty kolem města utahuje smyčku a její neustálé útoky komplikují záchranné akce. Získat informace o tom, co se ve městě děje, je také velmi složité. Dosud není jasný osud lidí ukrytých v bombardovaném divadle. Naposledy se psalo o 130 zachráněných, v krytu jich ale bylo podle úřadů přes tisíc.

„Situace v Mariupolu je opravdu extrémně vážná, protože do města není možné nic dostat a zároveň je velmi náročné kohokoliv evakuovat,“ uvádí pro Aktuálně.cz Bendl, vedoucí komunikace české pobočky Lékařů bez hranic. 

Rusko vyzvalo ukrajinské síly v Mariupolu, aby se vzdaly. Ty to ale odmítají a vedení Ukrajiny naopak vyzývá ruské jednotky, aby bez dalších odkladů otevřely humanitární koridor, který by umožnil evakuaci civilistů z města. „To, co se děje v Mariupolu, je masivní válečný zločin. Ničí všechno, bombardují a zabíjí všechny, bez rozdílů,“ komentoval v pondělí počínání Rusů i šéf unijní diplomacie Josep Borrell.

Bendl je v kontaktu s dalšími členy humanitární organizace Lékaři bez hranic, kteří v Mariupolu zůstali. „Už deset dní není možné získat čistou pitnou vodu, hodně dochází jídlo, není elektřina, chybí mobilní signál. Nemocnice i lékárny jsou de facto prázdné. Takže jakákoliv kapacita na poskytování krizové lékařské péče chybí,“ popisoval ještě minulý pátek Bendl. Situace se od té doby nezměnila k lepšímu.

Jak je město obklíčené, ani členové Lékařů bez hranic nemohou poskytovat zdravotní péči, protože nemají dostatek lékařského vybavení a materiálu. 

„S kolegou (na místě) jsem naposledy mluvil ve středu. Říkal, že na ulicích jsou těla. Lidé je už nemají kam pohřbívat, takže kopou hroby na svých vlastních zahradách,“ říká. 

Nezbytná voda

Obyvatelé obklíčeného města se snaží zajistit si potřebné jídlo a pití nejrůznějšími způsoby. Kolegové Bendlovi například popsali, jak se lidé vyrovnávají s nedostatkem pitné vody. „Získávají ji tak, že shrabávají sníh ze střech a následně ho zapalovači ohřívají a převařují v hrncích,“ uvádí. 

Ukrajinské úřady upozorňují na to, že děti ve městě trpí dehydratací. Ministerstvo zdravotnictví uvedlo, že se objevil i první případ úmrtí na dehydrataci. „Nemůžeme podobné zprávy ověřit, ale je velmi pravděpodobné, že situace je takto vážná,“ dodává Bendl.

Ve městě podle odhadů zůstalo nejméně 300 tisíc obyvatel. Okolo 80 procent všech rezidenčních budov je poškozeno nebo zničeno. Třetinu z toho už nepůjde opravit, uvádí britský server BBC.

Jako poslední evropský diplomat opustil Mariupol řecký generální konzul Manolis Andrulakis. Ten mluví o naprosté zkáze města. „Doufám, že nikdo nikdy neuvidí to, co jsem viděl já,“ prohlásil s tím, že město je podle něj naprosto zničené. 

Hrozí šíření infekčních chorob

Obyvatelé Mariupolu se nyní často schovávají ve stísněných krytech, které bývají přeplněné. Lidé tu nemohou ani pořádně dodržovat základní hygienické návyky. Podle zdravotníků proto hrozí, že se ve městě začnou šířit infekční choroby. Může to být nejen covid-19, ale i cholera. 

V Mariupolu se už v roce 2011 objevilo několik případů cholery, kterou způsobují bakterie. „Nemoc se v populaci s vysokou pravděpodobností stále vyskytuje. Potenciál pro šíření je tak relativně velký,“ uvádí Bendl. 

Už několikrát se Ukrajina a Rusko dohodly na vytvoření humanitárních koridorů, které by umožnily civilistům dostat se ven z města. Rusko ale příměří vždy porušilo. „Jediná výjimka byla minulé pondělí, kdy se lidem podařilo uniknout. Mezi nimi bylo i pět členů z našeho týmu. Většina tam ale zůstala,“ říká Bendl. 

Podle něj je však potřeba přistupovat k humanitárním koridorům obezřetně. Ve městě vždy zůstanou lidé, kteří z nějakého důvodu nechtějí nebo nemohou odejít. „Vždycky se objeví skupina lidí, kteří toho nejsou schopni, protože jsou chronicky nemocní, staří nebo na to nemají sílu. Nebo se jiní lidé zkrátka rozhodnou zůstat, protože mají příbuzné nebo děti, o které se chtějí postarat a které tam nemohou nechat,“ vysvětluje. 

Lékaři bez hranic mají zkušenosti s humanitárními koridory už z minulosti. Například v roce 2018 vznikl podobný koridor v oblasti východní Ghúty, která leží v blízkosti syrského hlavního města Damašku. „Někteří lidé odešli. Následně ale probíhalo nevybíravé bombardování civilních oblastí, protože si válčící strany myslely, že všichni jsou pryč,“ upozorňuje Bendl. „Vždycky tam bude někdo, kdo chce zůstat, a někdo, kdo zůstat musí.“ 

Podle neziskové organizace je potřeba zpřístupnit Mariupol natolik, aby bylo možné pravidelně dovážet zásoby léků a lékařského materiálu. „Jinak z toho není cesty ven,“ myslí si její český představitel.

Konflikt se blíží

Sám Bendl je nyní ve Lvově na západě Ukrajiny. Zhruba 720tisícové město je pro mnohé Ukrajince přestupní stanicí na cestě do bezpečí za hranicemi. „Atmosféra tady trochu houstne, protože lidé ve vzduchu cítí, že konflikt se  blíží. Rakety v pátek zasáhly místní letiště, nebyli jsme u toho, ale viděli jsme kouř. Lidé se proto připravují, že se věci zhorší,“ popisuje Bendl. Přesto je tam podle něj klidněji než ve městech ležících na východě Ukrajiny. 

Lékaři bez hranic v současnosti pomáhají na Ukrajině několika způsoby. Například ve Lvově školí tamní personál, aby si věděl rady, kdyby došlo k takzvané triáži, tedy k třídění pacientů podle toho, jak akutní je jejich zdravotní stav. K ní dochází v případě, kdy nemocnice musí přijmout desítky zraněných lidí naráz.

„Vždy se to snažíme ilustrovat na konkrétních příkladech. Představte si, že třeba exploduje nějaká výbušnina a najednou máte asi 80 zraněných. Přijedou pro ně sanitky a všechny naráz je přivezou do nemocnice,“ přirovnává. 

Následně se všichni roztřídí do čtyř kategorií. „Rozhoduje se na základě toho, zda je potřeba pacienta okamžitě ošetřit, aby bylo možné mu zachránit život, nebo zda je v tak pokročilém stadiu ohrožení, že už ho zachránit nelze. Jsou různé mechanismy, jak pacienty a jejich stav posoudit, aby roztřídění probíhalo správně. A to je hlavním cílem našeho školení,“ upozorňuje Bendl.

V jiných částech Ukrajiny humanitární organizace poskytuje lékařský materiál nebo chirurgické sady, kterých je v zemi nedostatek. Dopravuje je vlakem do Kyjeva, kde si je přebírají tamní úřady a ty je podle potřeby distribuují dál. 

Video: Je to jedním slovem peklo, říká o Mariupolu rodilá Ukrajinka