Na turnaje LET díky úspěšné kvalifikaci můžete, ale nezapíšete získané body. Mrzí vás, že jste nakonec nedostala výjimku, nebo převládá dobrý pocit, že díky vám nebude mít žádná další studentka takové dilema a nebude muset vybírat mezi školou a Tour?
Jsem moc ráda, že jsme mohli pomoct a že by se pravidla měla změnit. Ale už když jsem na školu šla, věděla jsem, že pokud se neprofesionalizuji do 31. ledna, nebudu moct tu vstupenku přijmout. Snažili jsme se tu situaci vyřešit, ale nedopadlo to, zůstanu ještě chvíli amatérkou, ale určitě ničeho nelituju. Věřím, že ve finále ta má cesta jiná nebude, jen možná trochu pomalejší.
Dostala jste pozvánku na major, kde hrají ti nejlepší z nejlepších, a přesto jste se místo toho rozhodla zahrát si na přelomu března a dubna turnaj amatérek na Augustě, kde se obvykle hraje prestižní mužské Masters. Měla jste velké dilema?
Bylo to ohromně těžké rozhodování. Mít tuhle možnost je unikátní a zároveň zavazující. S týmem jsme zvážili veškerá pro a proti, respektive v tomto případě to vlastně byla samá pro. Více jich bylo na straně Augusty. Je to pro mě svatyně golfu. Golfista to má jako Vánoce, když si tam může zahrát. Normální smrtelník se tam nemá šanci dostat a i divácky je to hodně omezené.
Máte Augustu jako správná fanynka Masters načtenou?
Při sledování Masters toho člověk hodně pochytí. Měla jsem i to štěstí, že jsem se mohla ke konci února vypravit na takový tréninkový trip a s caddym, který hřiště zná, jsem si mohla Augustu celou projít. Nabrala jsem spoustu informací, slyšela jsem nespočet historek o hřišti. Teď vím, kde přesně rostou ty exotické stromy. Znám i tamní květiny, některé jsem začala i kreslit. Už se nemůžu dočkat.
Tím narážíme na to, že v Americe studujete umění. Čím jste vlastně chtěla být jako malá?
Měla jsem v hlavě různá povolání. Vysněnou jsem měla třeba kuchařku, akrobatku v cirkuse nebo policistku. Až později, když jsem zjistila, že by mě mohl golf i živit, jsem mu věnovala víc času. A pořád je to má hlavní motivace, abych se profesionalizovala.
Proč tedy právě umění? Chtěla byste se živit jako malířka či sochařka?
Umění je jedním z dalších oborů, které ráda dělám. Maturovala jsem z výtvarky, což mě jen utvrdilo v tom, že bych se umění ráda věnovala dál. Moc jsem nevěděla, jak studium v Americe probíhá, ale teď už můžu říct, že to byla skvělá volba. Učím se ve studiu, místo toho, abych studovala něco, co mě třeba nebaví. Zatím to není tak, že bych se mohla živit jako sochařka nebo malířka, přeci jen u mě převládá spíše golf. Ale někdy v budoucnu třeba umění převládne, uvidíme.
Jaký zvuk má v Americe český golf?
Zvuk zesiluje, což je moc fajn. Pořád jsme vnímáni jako země, kde golf není moc rozšířený. Ale jak se víc a víc poznáváme, tak chápou, že nějakou tu golfovou historii máme. Občas se tu v nadsázce diví, jak se u nás mohla taková golfistka jako já vůbec narodit. Navíc pomáhají i výsledky jiných golfistů na univerzitách, skvěle si vede Jirka Zuska na univerzitě v Louisville. Máme i další super holky, které dělají dobré jméno českému golfu.
Na sociálních sítích jste přiznala, že se vás situace na Ukrajině dotýká a snažíte se na dálku pomáhat. Jak konflikt vnímají v USA?
Jejich názory a návrhy řešení se liší podle toho, na které straně politického spektra zrovna stojí. Převládá ale pocit, že to je špatně, smutná událost, ke které nemělo dojít. Nás na univerzitě se to dotýká hodně, v tenisovém týmu máme Ukrajinku, která má rodinu v postižených místech. Snažíme se jí být oporou.
Navíc se snažíte sehnat i finanční prostředky, že?
Je to tak. Požádali jsme vedení Augusta National Golf Clubu, zda můžeme využít dvě z našich vstupenek na turnaj, které jsme obdrželi pro rodinu a partnery, na dobročinnou aukci, jejíž výtěžek by šel na přímou humanitární pomoc Ukrajině. Bohužel jsme po téměř týdenním jednání od vedení klubu dostali zamítavé stanovisko. Jak je tomu zvykem, v Augustě je spousta pravidel, a jedním z nich je to, že volné vstupenky nesmí být dále distribuovány. Ani pro dobročinné účely. Rozhodli jsme se tedy dát do dražby upomínkové předměty zakoupené při mé únorové návštěvě.
Nijak nezastíráte, že vaším snem je se kvalifikovat se na hry do Paříže. Máte v tomhle ohledu nějaké postupné cíle, jak to zvládnout?
Musí se mi povést dvouletý kvalifikační cyklus, který začíná v druhé polovině tohoto roku. Začnu pomalu sbírat body do olympijského žebříčku na každém z turnajů, které pak budu jako profesionálka hrát. Jsem ráda, že je to takhle, že to není o nějakém jednom výkonu, který musím předvést, ale dlouhodobější práce. To by mi mohlo pomoct. Jsem typ konzistentnější hráčky, která nemá moc výkyvy nahoru dolu.
A co další golfové sny?
Samozřejmě bych se ráda podívala na Solheim Cup, což je ženská obdoba Ryder Cupu, kde proti sobě nastupují týmy USA a Evropy. A vyhrála jeden z majorů. Tím nejhlavnějším ale je to, aby mě práce, kterou dělám, naplňovala po všech stránkách. Jen tak totiž budu mít šanci těch ostatních cílů dosáhnout.
Na turnaje LET díky úspěšné kvalifikaci můžete, ale nezapíšete získané body. Mrzí vás, že jste nakonec nedostala výjimku, nebo převládá dobrý pocit, že díky vám nebude mít žádná další studentka takové dilema a nebude muset vybírat mezi školou a Tour?
Jsem moc ráda, že jsme mohli pomoct a že by se pravidla měla změnit. Ale už když jsem na školu šla, věděla jsem, že pokud se neprofesionalizuji do 31. ledna, nebudu moct tu vstupenku přijmout. Snažili jsme se tu situaci vyřešit, ale nedopadlo to, zůstanu ještě chvíli amatérkou, ale určitě ničeho nelituju. Věřím, že ve finále ta má cesta jiná nebude, jen možná trochu pomalejší.
Dostala jste pozvánku na major, kde hrají ti nejlepší z nejlepších, a přesto jste se místo toho rozhodla zahrát si na přelomu března a dubna turnaj amatérek na Augustě, kde se obvykle hraje prestižní mužské Masters. Měla jste velké dilema?
Bylo to ohromně těžké rozhodování. Mít tuhle možnost je unikátní a zároveň zavazující. S týmem jsme zvážili veškerá pro a proti, respektive v tomto případě to vlastně byla samá pro. Více jich bylo na straně Augusty. Je to pro mě svatyně golfu. Golfista to má jako Vánoce, když si tam může zahrát. Normální smrtelník se tam nemá šanci dostat a i divácky je to hodně omezené.
Máte Augustu jako správná fanynka Masters načtenou?
Při sledování Masters toho člověk hodně pochytí. Měla jsem i to štěstí, že jsem se mohla ke konci února vypravit na takový tréninkový trip a s caddym, který hřiště zná, jsem si mohla Augustu celou projít. Nabrala jsem spoustu informací, slyšela jsem nespočet historek o hřišti. Teď vím, kde přesně rostou ty exotické stromy. Znám i tamní květiny, některé jsem začala i kreslit. Už se nemůžu dočkat.
Tím narážíme na to, že v Americe studujete umění. Čím jste vlastně chtěla být jako malá?
Měla jsem v hlavě různá povolání. Vysněnou jsem měla třeba kuchařku, akrobatku v cirkuse nebo policistku. Až později, když jsem zjistila, že by mě mohl golf i živit, jsem mu věnovala víc času. A pořád je to má hlavní motivace, abych se profesionalizovala.
Proč tedy právě umění? Chtěla byste se živit jako malířka či sochařka?
Umění je jedním z dalších oborů, které ráda dělám. Maturovala jsem z výtvarky, což mě jen utvrdilo v tom, že bych se umění ráda věnovala dál. Moc jsem nevěděla, jak studium v Americe probíhá, ale teď už můžu říct, že to byla skvělá volba. Učím se ve studiu, místo toho, abych studovala něco, co mě třeba nebaví. Zatím to není tak, že bych se mohla živit jako sochařka nebo malířka, přeci jen u mě převládá spíše golf. Ale někdy v budoucnu třeba umění převládne, uvidíme.
Jaký zvuk má v Americe český golf?
Zvuk zesiluje, což je moc fajn. Pořád jsme vnímáni jako země, kde golf není moc rozšířený. Ale jak se víc a víc poznáváme, tak chápou, že nějakou tu golfovou historii máme. Občas se tu v nadsázce diví, jak se u nás mohla taková golfistka jako já vůbec narodit. Navíc pomáhají i výsledky jiných golfistů na univerzitách, skvěle si vede Jirka Zuska na univerzitě v Louisville. Máme i další super holky, které dělají dobré jméno českému golfu.
Na sociálních sítích jste přiznala, že se vás situace na Ukrajině dotýká a snažíte se na dálku pomáhat. Jak konflikt vnímají v USA?
Jejich názory a návrhy řešení se liší podle toho, na které straně politického spektra zrovna stojí. Převládá ale pocit, že to je špatně, smutná událost, ke které nemělo dojít. Nás na univerzitě se to dotýká hodně, v tenisovém týmu máme Ukrajinku, která má rodinu v postižených místech. Snažíme se jí být oporou.
Navíc se snažíte sehnat i finanční prostředky, že?
Je to tak. Požádali jsme vedení Augusta National Golf Clubu, zda můžeme využít dvě z našich vstupenek na turnaj, které jsme obdrželi pro rodinu a partnery, na dobročinnou aukci, jejíž výtěžek by šel na přímou humanitární pomoc Ukrajině. Bohužel jsme po téměř týdenním jednání od vedení klubu dostali zamítavé stanovisko. Jak je tomu zvykem, v Augustě je spousta pravidel, a jedním z nich je to, že volné vstupenky nesmí být dále distribuovány. Ani pro dobročinné účely. Rozhodli jsme se tedy dát do dražby upomínkové předměty zakoupené při mé únorové návštěvě.
Nijak nezastíráte, že vaším snem je se kvalifikovat se na hry do Paříže. Máte v tomhle ohledu nějaké postupné cíle, jak to zvládnout?
Musí se mi povést dvouletý kvalifikační cyklus, který začíná v druhé polovině tohoto roku. Začnu pomalu sbírat body do olympijského žebříčku na každém z turnajů, které pak budu jako profesionálka hrát. Jsem ráda, že je to takhle, že to není o nějakém jednom výkonu, který musím předvést, ale dlouhodobější práce. To by mi mohlo pomoct. Jsem typ konzistentnější hráčky, která nemá moc výkyvy nahoru dolu.
A co další golfové sny?
Samozřejmě bych se ráda podívala na Solheim Cup, což je ženská obdoba Ryder Cupu, kde proti sobě nastupují týmy USA a Evropy. A vyhrála jeden z majorů. Tím nejhlavnějším ale je to, aby mě práce, kterou dělám, naplňovala po všech stránkách. Jen tak totiž budu mít šanci těch ostatních cílů dosáhnout.
