Kdyby chtěl někdo natočit českou verzi snímku, rozdíly by ihned praštily diváky do očí. V dánském dokumentu totiž hrají prim vrcholné političky a odbornice na životní prostředí. Ze čtyř hlavních postav filmu je jen jeden muž, a to ministr klimatu a energetiky Dan Jørgensen. Za pracovním stolem ve své kanceláři má modely větrných elektráren a snímek končí ve chvíli, kdy se mu podaří zakázat vydávání nových povolení k těžbě ropy a zemního plynu v dánském Severním moři.
Politici, experti i aktivisté ve filmu s názvem „70/30“ usilují o jeden extrémně ambiciózní cíl: prosadit přijetí zákona, který by nejen současnou, ale i všechny budoucí dánské vlády právně zavázal snížit emise skleníkových plynů o 70 procent do roku 2030. Odtud i pochází název filmu, který bude k vidění 24. a 26. března v Praze na festivalu Jeden svět.
Námětem je rok trvající proces přijímání zákona, kterým hodlají Dánové celému světu sdělit, že neochota zakročit proti klimatické krizi je jednoduše nelegální.
„Většina lidí nechce ve svém životě nic moc měnit, protože život beze změn je pohodlný,“ říká v rozhovoru pro deník Aktuálně.cz režisérka Amboová. „Proto jsem se rozhodla soustředit se naopak na ty, kteří změnu prosazují,“ vysvětluje, proč je film přiznaně jednostranný. Skeptici by ho mohli označit i za utopický.
Kvůli vynechání hlasů opozičních politiků i všech ostatních, kteří dánský klimatický zákon kritizují, se snímek podle Amboové nedostal do vysílání dánské televize. Sama režisérka přišla také o řadu zdrojů financování. „Podle mě jsem jednala morálně správně,“ míní.
Hledali jsme výmluvy
K tématu má Amboová blízko – sama se v minulosti věnovala klimatickému aktivismu. Ráda zdůrazňuje například skutečnost, že bezmála šestimilionové Dánsko, v představách mnoha lidí „ta malá, zelená zemička na severu“, je po Bangladéši druhým státem s největším podílem orné půdy na planetě. Pokrývá 60 procent území.
Klimatickou krizi považovalo v roce 2019, kdy děj snímku začíná, za svůj největší problém 46 procent Dánů. Podíl tehdy prudce vzrostl oproti 27 procentům v roce 2017, kdy zemi vedla středopravicová vláda, která se soustředila hlavně na otázky migrace a integrace.
Zásadní změnu přinesla – podobně jako v jiných zemích – především generace mladých Dánů, kteří za klima masově vyšli do ulic. V roce 2021 už klima považovalo za největší problém celého lidstva 79 procent Dánů, ukázal obdobný průzkum.
„Příliš dlouho jsme hledali výmluvy. Odpovědnost není na ramenech jedné generace. Leží na všech a je na čase jednat,“ říká ve filmu na jedné z demonstrací Selma de Montgomeryová, nyní šestnáctiletá aktivistka hnutí Fridays for Future. Za klimatickou politiku se zasazuje společně s o dvanáct let starší Esther Michelsen Kjeldahlovou, vystudovanou matematičkou a filozofkou.
„Esther vyslovuje velmi hluboké filozofické argumenty, ale také dokáže dát najevo emoce. Mluví o tom, jak se lidé v klimatické krizi cítí. To je podle mě velmi ženský přístup,“ míní režisérka. Podle OSN právě ženy a dívky nesou hlavní tíhu změn klimatu.
Zápal i vystupování obou mladých žen jsou strhující a uvědomují si to i dánští politici, kteří se s nimi v průběhu vyjednávání setkají a chystaný zákon diskutují. „Nikdy jsem netočila film, kde by bylo tak těžké proniknout k aktérům,“ svěřuje se Amboová. „Musela jsem je přesvědčit, že jsem dokumentaristka, ne novinářka. Že je nechci kritizovat, ale že jim naopak fandím. Trvalo to dlouho,“ vysvětluje. Největší odpor podle svých slov zažila od zaměstnanců ministerstva klimatu a energetiky. Některé části filmu proto natočila tajně.
Zákon není vše
Dánský klimatický cíl je přísnější než celoevropský závazek 55procentního poklesu objemu emisí, který si Evropská unie naplánovala na základě souhlasu všech členských zemí. Přijetí ambiciózního klimatického zákona ale samo o sobě neznamená, že bude 70procentní cíl dosažen. Vládě totiž stále zbývá to nejtěžší, jak ukazuje druhá polovina filmu: prosadit konkrétní opatření, která do snižování emisí zapojí celou společnost, od jednotlivců po obří těžaře ropy.
Kromě ekologie jde především o peníze. „Pokud má Dánsko v otázkách klimatu zaujmout přední postavení na mezinárodní úrovni, musíme ukázat, že ekologická transformace může jít ruku v ruce s finanční odpovědností,“ citovala agentura Reuters ministra Jørgensena v době, kdy se odehrává snímek 70/30.
Dánsko vývoj zelených technologií aktivně podporuje a některé z největších světových firem v oblasti obnovitelné energie jsou právě dánské. Patří mezi ně výrobce turbín větrných elektráren Vestas nebo největší provozovatel větrníků na moři, většinově státní podnik Ørsted. Druhá jmenovaná společnost se přitom ještě před pár lety věnovala těžbě ropy a plynu.
Jenže jak vyplývá z každoročního hodnocení vládní klimatické rady, Dánsko k dosažení právně závazného cíle nepostupuje dostatečně rychle. Kodaň podle expertů spoléhá ve snižování emisí na technologie, které ještě nejsou v dostatečně pokročilé fázi vývoje. A naopak dostatečně nenavyšuje „cenu klimatické změny“, například zavedením jednotné daně z emisí uhlíku.
Sama Amboová je přesto optimistkou. Nepochybuje, že Dánsko 70procentní cíl zvládne. Ten by podle ní měl být dokonce i přísnější. „Během natáčení jsem si ale uvědomila, že to není tak jednoduché,“ dodává s odkazem na práci politiků, kterou více než rok zblízka pozorovala.
Nyní se už věnuje dalšímu projektu. Týká se jejího oblíbeného námětu, tedy obnově půdy a biodiverzity v Dánsku.
Video: Pálí nás klima s Danielou Písařovicovou
Kdyby chtěl někdo natočit českou verzi snímku, rozdíly by ihned praštily diváky do očí. V dánském dokumentu totiž hrají prim vrcholné političky a odbornice na životní prostředí. Ze čtyř hlavních postav filmu je jen jeden muž, a to ministr klimatu a energetiky Dan Jørgensen. Za pracovním stolem ve své kanceláři má modely větrných elektráren a snímek končí ve chvíli, kdy se mu podaří zakázat vydávání nových povolení k těžbě ropy a zemního plynu v dánském Severním moři.
Politici, experti i aktivisté ve filmu s názvem „70/30“ usilují o jeden extrémně ambiciózní cíl: prosadit přijetí zákona, který by nejen současnou, ale i všechny budoucí dánské vlády právně zavázal snížit emise skleníkových plynů o 70 procent do roku 2030. Odtud i pochází název filmu, který bude k vidění 24. a 26. března v Praze na festivalu Jeden svět.
Námětem je rok trvající proces přijímání zákona, kterým hodlají Dánové celému světu sdělit, že neochota zakročit proti klimatické krizi je jednoduše nelegální.
„Většina lidí nechce ve svém životě nic moc měnit, protože život beze změn je pohodlný,“ říká v rozhovoru pro deník Aktuálně.cz režisérka Amboová. „Proto jsem se rozhodla soustředit se naopak na ty, kteří změnu prosazují,“ vysvětluje, proč je film přiznaně jednostranný. Skeptici by ho mohli označit i za utopický.
Kvůli vynechání hlasů opozičních politiků i všech ostatních, kteří dánský klimatický zákon kritizují, se snímek podle Amboové nedostal do vysílání dánské televize. Sama režisérka přišla také o řadu zdrojů financování. „Podle mě jsem jednala morálně správně,“ míní.
Hledali jsme výmluvy
K tématu má Amboová blízko – sama se v minulosti věnovala klimatickému aktivismu. Ráda zdůrazňuje například skutečnost, že bezmála šestimilionové Dánsko, v představách mnoha lidí „ta malá, zelená zemička na severu“, je po Bangladéši druhým státem s největším podílem orné půdy na planetě. Pokrývá 60 procent území.
Klimatickou krizi považovalo v roce 2019, kdy děj snímku začíná, za svůj největší problém 46 procent Dánů. Podíl tehdy prudce vzrostl oproti 27 procentům v roce 2017, kdy zemi vedla středopravicová vláda, která se soustředila hlavně na otázky migrace a integrace.
Zásadní změnu přinesla – podobně jako v jiných zemích – především generace mladých Dánů, kteří za klima masově vyšli do ulic. V roce 2021 už klima považovalo za největší problém celého lidstva 79 procent Dánů, ukázal obdobný průzkum.
„Příliš dlouho jsme hledali výmluvy. Odpovědnost není na ramenech jedné generace. Leží na všech a je na čase jednat,“ říká ve filmu na jedné z demonstrací Selma de Montgomeryová, nyní šestnáctiletá aktivistka hnutí Fridays for Future. Za klimatickou politiku se zasazuje společně s o dvanáct let starší Esther Michelsen Kjeldahlovou, vystudovanou matematičkou a filozofkou.
„Esther vyslovuje velmi hluboké filozofické argumenty, ale také dokáže dát najevo emoce. Mluví o tom, jak se lidé v klimatické krizi cítí. To je podle mě velmi ženský přístup,“ míní režisérka. Podle OSN právě ženy a dívky nesou hlavní tíhu změn klimatu.
Zápal i vystupování obou mladých žen jsou strhující a uvědomují si to i dánští politici, kteří se s nimi v průběhu vyjednávání setkají a chystaný zákon diskutují. „Nikdy jsem netočila film, kde by bylo tak těžké proniknout k aktérům,“ svěřuje se Amboová. „Musela jsem je přesvědčit, že jsem dokumentaristka, ne novinářka. Že je nechci kritizovat, ale že jim naopak fandím. Trvalo to dlouho,“ vysvětluje. Největší odpor podle svých slov zažila od zaměstnanců ministerstva klimatu a energetiky. Některé části filmu proto natočila tajně.
Zákon není vše
Dánský klimatický cíl je přísnější než celoevropský závazek 55procentního poklesu objemu emisí, který si Evropská unie naplánovala na základě souhlasu všech členských zemí. Přijetí ambiciózního klimatického zákona ale samo o sobě neznamená, že bude 70procentní cíl dosažen. Vládě totiž stále zbývá to nejtěžší, jak ukazuje druhá polovina filmu: prosadit konkrétní opatření, která do snižování emisí zapojí celou společnost, od jednotlivců po obří těžaře ropy.
Kromě ekologie jde především o peníze. „Pokud má Dánsko v otázkách klimatu zaujmout přední postavení na mezinárodní úrovni, musíme ukázat, že ekologická transformace může jít ruku v ruce s finanční odpovědností,“ citovala agentura Reuters ministra Jørgensena v době, kdy se odehrává snímek 70/30.
Dánsko vývoj zelených technologií aktivně podporuje a některé z největších světových firem v oblasti obnovitelné energie jsou právě dánské. Patří mezi ně výrobce turbín větrných elektráren Vestas nebo největší provozovatel větrníků na moři, většinově státní podnik Ørsted. Druhá jmenovaná společnost se přitom ještě před pár lety věnovala těžbě ropy a plynu.
Jenže jak vyplývá z každoročního hodnocení vládní klimatické rady, Dánsko k dosažení právně závazného cíle nepostupuje dostatečně rychle. Kodaň podle expertů spoléhá ve snižování emisí na technologie, které ještě nejsou v dostatečně pokročilé fázi vývoje. A naopak dostatečně nenavyšuje „cenu klimatické změny“, například zavedením jednotné daně z emisí uhlíku.
Sama Amboová je přesto optimistkou. Nepochybuje, že Dánsko 70procentní cíl zvládne. Ten by podle ní měl být dokonce i přísnější. „Během natáčení jsem si ale uvědomila, že to není tak jednoduché,“ dodává s odkazem na práci politiků, kterou více než rok zblízka pozorovala.
Nyní se už věnuje dalšímu projektu. Týká se jejího oblíbeného námětu, tedy obnově půdy a biodiverzity v Dánsku.
