Rosteme, přibývá nás. Podle čerstvých čísel Českého statistického úřadu (ČSÚ) čítala Česká republika na počátku roku 2021 celkem 10,494 milionu obyvatel, na konci loňského roku jsme to vytáhli na 10,516 milionu. Počet se oproti předchozímu roku zvedl o 21,9 tisíce.
Terezie Štyglerová, vedoucí oddělení demografické statistiky ČSÚ, k tomu sděluje: „Bilance přirozené měny však byla záporná, neboť zemřelých obyvatel bylo o 28,1 tisíce více než živě narozených. Šlo o nejhlubší přirozený úbytek populace v historii České republiky od jejího vzniku v roce 1918. Příčinou populačního růstu během roku 2021 tak bylo pouze kladné saldo zahraničního stěhování, když počet přistěhovalých převýšil počet vystěhovalých o 50 tisíc.“ Přistěhovalo se k nám meziročně o 23 tisíc lidí víc. Celkem přišlo 69,2 tisíce osob a pobyt u nás ukončilo 19,2 tisíce osob.
Koho Česko nejvíc láká? „Stejně jako v předchozích letech byla kladná bilance nejvyšší s občany Ukrajiny (28,4 tisíce). Na druhém místě bylo saldo s občany Ruska (2,7 tisíce), na třetím s občany Slovenska (1,9 tisíce),“ sdělili statistici.
Co z těch čísel můžeme vyčíst? Jakou pro nás mají cenu? Zjevně jsou silně poznamenána pandemií covidu. Ta u nás začala v březnu 2020 a do současnosti ve spojení s touto nemocí podle veřejných údajů zemřelo více než 39 tisíc obyvatel Česka. Neskutečné číslo. Je proto pochopitelné, že nás v roce 2021 ubylo o necelých třicet tisíc oproti předchozímu roku, pandemické vlny sílily, následovala jedna za druhou a Babišova vláda bohužel jednu za druhou zaspávala a nechávala je divoce rozpoutat.
Během loňska se „živě narodilo 111,8 tisíce dětí, o 1,6 tisíce více než v roce 2020“. Opět bychom to možná, odhadem, mohli přičíst na vrub viru, občané byli nuceni trávit doma mnohem více času, vzrostl nejen počet domácího násilí, ale zřejmě i počet domácího milování.
Zároveň se však dá očekávat, že ten slaboučký posun o 1600 novorozenců bude jen těžko pokračovat, ekonomická situace nějakému masovému plození nenahrává. Kvůli Putinově krvavé válce jsme se ocitli ve stavu nejistoty, temného výhledu, obav o budoucnost, strachu z velké, ničivé války, která by mohla zasáhnout i naše území. Proč plodit děti, když sem šílenec může hodit atomovou bombu? Tahle „nevěřící skepse“ je pro život obecně vysoce nepřející.
Mají pět dětí? To si života moc neužijou
Oněch 1600 dětí plus není opravdu nijak závratné číslo a příliš státu nepomůže s hledáním cesty, jak zaplatit důchody, když se ženy i muži dožívají stále vyššího a vyššího věku, a penzistů proto valem přibývá. Nemnožení má zřejmě, opět odhaduji, řadu příčin. Mimo náhle krajně nejisté budoucnosti, když máme tak blízko zločincem ovládané Rusko, hraje jistě roli i stěhování lidí do měst, kde sice seženou více práce, ale zároveň narazí na neskutečně drahé bydlení. To si pak rodina, ať už oficiální, nebo nesezdaná, dobře rozmyslí, jestli mít dítě, natožpak jestli zplodit druhé dítě.
Přitom právě druhé děti v pořadí stojí za tím malým přírůstkem nově narozených. Michaela Němečková z oddělení demografické statistiky ČSÚ k tomu sdělila, že za „nárůstem počtu narozených v roce 2021 stály druhorozené děti, kterých bylo meziročně více o 5 procent, celkem 43,6 tisíce. Prvorozených dětí bylo 51,9 tisíce a stejně jako dětí třetího či vyššího pořadí jich oproti roku 2020 naopak o 1 procento ubylo.“
Zjevně mít tři, čtyři, nebo dokonce pět a více dětí se už nenosí, málokdo si to troufne. Často tak žijí věřící páry, věřící manželé, na které se však okolí dívá s jistou skepsí a údivem, s nevyslovenou a mylnou myšlenkou „tak ti si tedy moc života neužijou“. Přičemž „užít si, dokud to jde“, tedy v produktivním věku, je silně rozšířená představa, ne-li rovnou silně rozšířené postmoderní náboženství.
Objevuje se také specifická odnož „zeleného myšlení“, zeleného trendu, jež vychází z celkového počtu lidí na planetě. Podle amerického úřadu pro sčítání lidu žilo k 1. 11. 2021 na Zemi 7,9 miliardy lidí. Růst světové populace se začal zrychlovat od 17. století, roční přírůstek dosáhl vrcholu 2,2 procenta v roce 1963 a do roku 2019 opět poklesl na 1,08 procenta.
Tohle Putin nezamýšlel
Současné předpovědi počítají se stálým růstem i do budoucna, jeho rychlost se však má snižovat. Různé modely počítají, že by světová populace mohla dosáhnout 9,5 až 10,5 miliardy v roce 2050. Pak by podle většiny odhadů měla začít klesat. Pokud je Země takto přelidněná, proč plodit další děti, zní zhruba ta zelená, pohříchu nijak nelogická úvaha.
Česko bylo po revoluci silně uzavřenou zemí, rozhodně jsme se neřadili k „mezinárodním, multikulturním společnostem“. Začal to trochu, poznenáhla měnit vstup do Evropské unie, jenomže předchozí uprchlické vlny ukázaly, jak snadno se u nás hraje na strunu „ohroženého národa“. Stačilo proti „křesťanské společnosti“, kterou rozhodně nejsme, postavit „islámské teroristy“, přičemž muslim rozhodně ze své podstaty teroristou není. Nevadí, dobře se to prodávalo a umožňovalo to nestarat se o tragédie ochranu hledajících „cizinců“.
Válka na Ukrajině přinesla změnu a dá se čekat, že přinese změnu i do našeho demografického vývoje. Dnes k nám uprchlo okolo 300 tisíc běženců z Ukrajiny, čísla skoro jistě nejsou končená, díky geografické, jazykové i kulturní blízkosti budou dál stoupat. Až válka skončí, a ona jednou musí skončit, Putin jednou musí padnout a být souzen v Haagu za ukrajinskou genocidu, část Ukrajinců se vrátí, ale část jistě zůstane. Usadí se v Česku, jež patří do Evropské unie i do NATO a má vyšší životní úroveň než jejich Rusy zbídačená vlast. Zůstane tu hodně žen s dětmi.
Hádám, že nás čeká růst domácí populace, o který se sami nezasloužíme, pomohou nám přistěhovalci z Ukrajiny, uprchlíci z Ruska a Běloruska. To by mohlo vést k větší tuzemské pestrosti a hlavně k větší české otevřenosti. Putin tohle jistě nezamýšlel, jeho záměry jsou přesně opačné, nenávistné, destruktivní, ale on nás rozpoutanou agresí vlastně posiluje. Můžeme otevřít náruč – a zatím ji otvíráme – a vymanit se ze své bojácné uzavřenosti.
Velíšková: I kdyby válka skončila během pár dní, následky budeme napravovat roky (video DVTV ze 16. března 2022)
Rosteme, přibývá nás. Podle čerstvých čísel Českého statistického úřadu (ČSÚ) čítala Česká republika na počátku roku 2021 celkem 10,494 milionu obyvatel, na konci loňského roku jsme to vytáhli na 10,516 milionu. Počet se oproti předchozímu roku zvedl o 21,9 tisíce.
Terezie Štyglerová, vedoucí oddělení demografické statistiky ČSÚ, k tomu sděluje: „Bilance přirozené měny však byla záporná, neboť zemřelých obyvatel bylo o 28,1 tisíce více než živě narozených. Šlo o nejhlubší přirozený úbytek populace v historii České republiky od jejího vzniku v roce 1918. Příčinou populačního růstu během roku 2021 tak bylo pouze kladné saldo zahraničního stěhování, když počet přistěhovalých převýšil počet vystěhovalých o 50 tisíc.“ Přistěhovalo se k nám meziročně o 23 tisíc lidí víc. Celkem přišlo 69,2 tisíce osob a pobyt u nás ukončilo 19,2 tisíce osob.
Koho Česko nejvíc láká? „Stejně jako v předchozích letech byla kladná bilance nejvyšší s občany Ukrajiny (28,4 tisíce). Na druhém místě bylo saldo s občany Ruska (2,7 tisíce), na třetím s občany Slovenska (1,9 tisíce),“ sdělili statistici.
Co z těch čísel můžeme vyčíst? Jakou pro nás mají cenu? Zjevně jsou silně poznamenána pandemií covidu. Ta u nás začala v březnu 2020 a do současnosti ve spojení s touto nemocí podle veřejných údajů zemřelo více než 39 tisíc obyvatel Česka. Neskutečné číslo. Je proto pochopitelné, že nás v roce 2021 ubylo o necelých třicet tisíc oproti předchozímu roku, pandemické vlny sílily, následovala jedna za druhou a Babišova vláda bohužel jednu za druhou zaspávala a nechávala je divoce rozpoutat.
Během loňska se „živě narodilo 111,8 tisíce dětí, o 1,6 tisíce více než v roce 2020“. Opět bychom to možná, odhadem, mohli přičíst na vrub viru, občané byli nuceni trávit doma mnohem více času, vzrostl nejen počet domácího násilí, ale zřejmě i počet domácího milování.
Zároveň se však dá očekávat, že ten slaboučký posun o 1600 novorozenců bude jen těžko pokračovat, ekonomická situace nějakému masovému plození nenahrává. Kvůli Putinově krvavé válce jsme se ocitli ve stavu nejistoty, temného výhledu, obav o budoucnost, strachu z velké, ničivé války, která by mohla zasáhnout i naše území. Proč plodit děti, když sem šílenec může hodit atomovou bombu? Tahle „nevěřící skepse“ je pro život obecně vysoce nepřející.
Mají pět dětí? To si života moc neužijou
Oněch 1600 dětí plus není opravdu nijak závratné číslo a příliš státu nepomůže s hledáním cesty, jak zaplatit důchody, když se ženy i muži dožívají stále vyššího a vyššího věku, a penzistů proto valem přibývá. Nemnožení má zřejmě, opět odhaduji, řadu příčin. Mimo náhle krajně nejisté budoucnosti, když máme tak blízko zločincem ovládané Rusko, hraje jistě roli i stěhování lidí do měst, kde sice seženou více práce, ale zároveň narazí na neskutečně drahé bydlení. To si pak rodina, ať už oficiální, nebo nesezdaná, dobře rozmyslí, jestli mít dítě, natožpak jestli zplodit druhé dítě.
Přitom právě druhé děti v pořadí stojí za tím malým přírůstkem nově narozených. Michaela Němečková z oddělení demografické statistiky ČSÚ k tomu sdělila, že za „nárůstem počtu narozených v roce 2021 stály druhorozené děti, kterých bylo meziročně více o 5 procent, celkem 43,6 tisíce. Prvorozených dětí bylo 51,9 tisíce a stejně jako dětí třetího či vyššího pořadí jich oproti roku 2020 naopak o 1 procento ubylo.“
Zjevně mít tři, čtyři, nebo dokonce pět a více dětí se už nenosí, málokdo si to troufne. Často tak žijí věřící páry, věřící manželé, na které se však okolí dívá s jistou skepsí a údivem, s nevyslovenou a mylnou myšlenkou „tak ti si tedy moc života neužijou“. Přičemž „užít si, dokud to jde“, tedy v produktivním věku, je silně rozšířená představa, ne-li rovnou silně rozšířené postmoderní náboženství.
Objevuje se také specifická odnož „zeleného myšlení“, zeleného trendu, jež vychází z celkového počtu lidí na planetě. Podle amerického úřadu pro sčítání lidu žilo k 1. 11. 2021 na Zemi 7,9 miliardy lidí. Růst světové populace se začal zrychlovat od 17. století, roční přírůstek dosáhl vrcholu 2,2 procenta v roce 1963 a do roku 2019 opět poklesl na 1,08 procenta.
Tohle Putin nezamýšlel
Současné předpovědi počítají se stálým růstem i do budoucna, jeho rychlost se však má snižovat. Různé modely počítají, že by světová populace mohla dosáhnout 9,5 až 10,5 miliardy v roce 2050. Pak by podle většiny odhadů měla začít klesat. Pokud je Země takto přelidněná, proč plodit další děti, zní zhruba ta zelená, pohříchu nijak nelogická úvaha.
Česko bylo po revoluci silně uzavřenou zemí, rozhodně jsme se neřadili k „mezinárodním, multikulturním společnostem“. Začal to trochu, poznenáhla měnit vstup do Evropské unie, jenomže předchozí uprchlické vlny ukázaly, jak snadno se u nás hraje na strunu „ohroženého národa“. Stačilo proti „křesťanské společnosti“, kterou rozhodně nejsme, postavit „islámské teroristy“, přičemž muslim rozhodně ze své podstaty teroristou není. Nevadí, dobře se to prodávalo a umožňovalo to nestarat se o tragédie ochranu hledajících „cizinců“.
Válka na Ukrajině přinesla změnu a dá se čekat, že přinese změnu i do našeho demografického vývoje. Dnes k nám uprchlo okolo 300 tisíc běženců z Ukrajiny, čísla skoro jistě nejsou končená, díky geografické, jazykové i kulturní blízkosti budou dál stoupat. Až válka skončí, a ona jednou musí skončit, Putin jednou musí padnout a být souzen v Haagu za ukrajinskou genocidu, část Ukrajinců se vrátí, ale část jistě zůstane. Usadí se v Česku, jež patří do Evropské unie i do NATO a má vyšší životní úroveň než jejich Rusy zbídačená vlast. Zůstane tu hodně žen s dětmi.
Hádám, že nás čeká růst domácí populace, o který se sami nezasloužíme, pomohou nám přistěhovalci z Ukrajiny, uprchlíci z Ruska a Běloruska. To by mohlo vést k větší tuzemské pestrosti a hlavně k větší české otevřenosti. Putin tohle jistě nezamýšlel, jeho záměry jsou přesně opačné, nenávistné, destruktivní, ale on nás rozpoutanou agresí vlastně posiluje. Můžeme otevřít náruč – a zatím ji otvíráme – a vymanit se ze své bojácné uzavřenosti.
