Scénář začal vznikat před deseti lety, původně měl hrdinu ztvárnit Tom Cruise. Projekt byl však odložen, po předělání scénáře se režie ujal rutinér Shawn Levy, známý fantasy trilogií Noc v muzeu nebo seriálem Stranger Things. Do hlavní role obsadil Ryana Reynoldse.
Pětačtyřicetiletý Kanaďan hraje pilota Adama Reeda, který se v roce 2050 s ukradeným letounem vydává proti proudu času na záchrannou misi. Shodou okolností ale místo v roce 2018, kde chce pátrat po své nezvěstné manželce, nouzově přistane už v roce 2022. Přitom se setká se svým pubertálním „já“: dvanáctiletým astmatikem Adamem, jenž se těžko vyrovnává s otcovou nedávnou tragickou smrtí.
Dospělého dobrodruha do současnosti společně se svou ochrankou pronásleduje nejmocnější žena dystopické budoucnosti, která před 30 lety zneužila převratný vynález Adamova zesnulého otce, geniálního kvantového fyzika. Starší i mladší Adam se proto vypraví do roku 2018, aby se s otcem setkali a společně změnili budoucnost.
Hlavní slabinou je scénář, který se pokouší zkombinovat akční sci-fi s komedií plnou hlášek a sentimentálním rodinným melodramatem. V důsledku dlouholetého vývoje projektu jsou pod ním nakonec podepsáni čtyři scenáristé.
Možná i proto Projekt Adam mnohdy působí, jako by honil příliš zajíců naráz: jsou tu fyzikální teorie, akce, verbální gagy i nasládlé vztahy mezi rodiči a dětmi. Výsledkem je popcornový eintopf potvrzující rčení, že více kuchařů ve stejném hrnci dobře neuvaří ani vodu.
Většina filmů, jež si pohrávají s cestováním v čase, příliš neřeší otázky časových paradoxů a spoléhají na to, že v rychle gradovaném ději si diváci nesouladů nevšimnou, anebo je ignorují. Platí to i pro Projekt Adam: čím více o logice příběhu přemýšlíme, tím menší smysl dává, jak dokazuje mimo jiné závěrečná scéna.
Tvůrci neustále zahlcují publikum odbornými termíny typu „sekvenování červích děr“, „multiverzum s alternativními vesmíry“ či „magnetický urychlovač částic“. S dodržováním alespoň základních pravidel cestování časem a jeho důsledků si ale hlavu příliš nelámou. Důsledněji nepracují ani s náznaky takzvaného efektu motýlích křídel.
„Bože, viděli jsme až moc filmů,“ říká v jedné scéně pilot Adam svému mladšímu „já“. Sebeironická slova zjevně platí i pro tvůrce. Snímek odkazuje nejen na známá sci-fi z 80. let, jako jsou Terminátor a Návrat do budoucnosti, v nichž bylo klíčovým tématem právě cestování v čase. Obsahuje několik narážek také na vesmírnou ságu Star Wars nebo další retro klasiku „staré školy“, včetně E.T. – Mimozemšťana.
Potíž je v tom, že mytologii těchto filmů novinka vynalézavěji nereflektuje. Spíše recykluje nebo variuje známé motivy, včetně soubojů vznášedel v úzkých koridorech a světelných mečů. Zároveň je příběh vystaven na tak vratkých základech a vyznívá natolik odvozeně, že nedokáže vytvořit originální svět.
Namísto toho tvůrci spoléhají na popularitu Ryana Reynoldse, jenž proslul zejména ztvárněním nekorektního komiksového superhrdiny ve dvojici filmů o Deadpoolovi. S režisérem Shawnem Levym loni natočil videoherní sci-fi komedii Free Guy a setká se s ním opět napřesrok při natáčení Deadpoola 3. Osvědčený, byť zjevně limitovaný výrazový rejstřík herec ani v roli prostořekého Adama příliš nerozšiřuje.
Tvůrci ho nechávají – mnohdy dětinsky – vtipkovat prakticky v každé, i té sebenebezpečnější situaci. Jeho přítomnost navíc zdvojuje postava malého Adama, jehož dětský představitel Walker Scobell se Reynoldsovy překotné průpovídky i rošťácký „kukuč“ snaživě pokouší napodobovat. Užvaněná přemoudřelost ale místy tak irituje, až se nelze příliš divit, že je hoch oblíbeným terčem školní šikany.
Další – především ženské – postavy jsou načrtnuty jen letmo, ač je hrají vesměs známé tváře. Jennifer Garnerová ztvárňuje Adamovu truchlící matku, Zoe Saldañaová pilotovu nebojácnou manželku a Catherine Keenerová zlotřilou podnikatelku, která v budoucnosti převzala kontrolu nad časem. Příliš prostoru nedostává ani Mark Ruffalo, jenž Adamova otce portrétuje v tradiční podobě roztržitého vědce zanedbávajícího rodinu.
Jelikož se příběh odehrává ve více časových rovinách, tvář Catherine Keenerové je ve scénách z roku 2018 digitálně omlazená. Počítačový facelift však působí uměle.
Ve snímku s velkorysým rozpočtem 116 milionů dolarů, což je přes 2,5 miliardy korun, nechybějí honičky aut a „časotryskáčů“ ani bojové sekvence s „neviditelnými“ nepřátelskými droidy z budoucnosti. Děravý a roztříštěný děj však nedokážou zacelit ani nablýskané akční scény bez nějakého zapamatovatelnějšího nápadu.
„Smrt mimo fixní čas je maglajz,“ vtipkuje během jedné šarvátky ústřední hrdina. Vcelku trefně tak charakterizuje i samotný film.
