Jak vám bylo v den, kdy Rusko vpadlo na Ukrajinu?
Bylo to divoké. Na tento den jsme měli naplánovaný výlet do Rakouska s ukrajinskými přáteli, jejichž rodina žije v Kyjevě. Brzy ráno jsme od nich dostali zprávu, co se děje. Ihned jsme tedy výlet zrušili a jeli do manželovy kanceláře v Brně, kde jsme promýšleli, co bude dál. Jestli se ptáte na bezprostřední pocity, tak jsme byli zdrcení a zmatení.
A ihned jste se rozhodli, že uspořádáte sbírku na pomoc Ukrajině?
Hned ve čtvrtek jsem začala hledat lidi, kteří by na hranice doručili dětské oblečení a pleny. To se narychlo povedlo. Už v pátek jsme začali se sbírkou. Příliš jsme si to nerozmýšleli, od začátku nám bylo jasné, že musíme pomáhat. Věděli jsme, že budou utíkat ženy s dětmi a budou potřebovat spoustu věcí od hygieny po oblečení. Bylo nám jedno, co nám za to hrozí. Ani nás nenapadlo nad tím přemýšlet.
V ruských médiích se začaly objevovat zprávy o tom, že pomoc Ukrajině může být trestná.
V pátek, den po začátku invaze, ruská komunita v Česku začala řešit, jestli je vlastně bezpečné pomáhat. A v sobotu už začala ruská média psát, že pomoc Ukrajině může být trestným činem. Ale je to stále nejasné. Na začátku napsali, že to bude 20 let vězení za jakoukoliv pomoc. Později informaci opatřili poznámkou, že jen za pomoc vojenskou.
Ruská média začala varovat, že by mohlo jít vlastně o vlastizradu. Podle ruského trestního zákoníku se vlastizrada ale vztahuje na případy, kdy ruský občan podniká kroky k ohrožení vnější bezpečnosti Ruska. Sbírkami oblečení toto přece nečiníte. Přesto si myslíte, že by to mohlo dopadat na vás?
Žili jsme v Rusku a víme, jak to tam funguje. Co stojí fakticky v zákoně, není moc podstatné. Mohou rozhodnout, že kdokoli, kdo jakýmkoli způsobem pomáhal Ukrajincům, spáchal trestný čin. Klidně mohou tvrdit, že humanitární pomoc šla do nemocnice vojákům. Musíme být proto trošku opatrní. Nevíme, co Putin vymyslí.
Dokonce je zakázáno psát na sociálních sítích „Ne válce“ nebo k tomu vyzývat transparenty na shromážděních, lidé tak riskují vězení. Není to jen politická válka, ale i informační. Režim vše kontroluje.
A nebojíte se? Nepřemýšleli jste, že byste s humanitární sbírkou skončili?
Ne. Pokud tedy přece jen budeme lpět na zákonech, tak s manželem nepomáháme vojákům. Strach máme spíše o rodinu, která v Rusku zůstala. S manželem doufáme, že zůstaneme v Česku a nebudeme muset do Ruska. Do Ruska jsme často jezdili právě za příbuznými, což teď bude problém, když nevíme, jestli nás nezavřou.
A bojí se Rusové v Česku kvůli tomu Ukrajině pomáhat?
Ano, začali se bát. Dokonce se leckdy bojí, že jim někdo ublíží. Začali kontrolovat, co píšou nebo co sdílejí na internetu. Někteří lidé, kteří se zúčastnili sbírky, chtějí, abychom jejich osobní údaje, jména či fotky už neuveřejňovali. Strach mají nejen Rusové, ale i všichni rusky mluvící lidé, například z Kazachstánu či Běloruska.
Setkávají se v Česku nyní Rusové či rusky mluvící lidé s předsudky?
Já osobně ne. Během sbírky ale naši zaměstnankyni dva dny po začátku války posílali nějací Češi zpět na Sibiř. Bylo to paradoxně přímo vedle místa, kde se angažovala ve sbírce pro Ukrajinu. Ale myslím, že to je jen výbuch emocí a lidé se časem uklidní. Češi, které znám, se chovají vlídně a adekvátně. Přátelé mi však píšou, že se objevuje víc agrese proti všem rusky mluvícím lidem. Dokonce jsem slyšela, že Ukrajinec ublížil rusky mluvícímu Ukrajinci.
Jak na vás působí krok Česka o zastavení vydávání víz Rusům. Vy jste kvůli tomu i kontaktovala ministra vnitra Víta Rakušana. Odpověděl vám?
Pan Rakušan neodpověděl, ale chápu to. Musí být teď vytížený. Upřímně jsem nečekala přímo odpověď, ale chtěla jsem být slyšet, aby lidé pochopili, že ne všichni Rusové podporují Putina. Chtěla jsem, aby vláda při rozhodování o vízech brala v potaz, že se Rusové bojí a nechtějí se vracet zpět do země.
Vy tu ale máte trvalý pobyt, takže se vás to netýká.
Mám trvalý pobyt. Mám tu ale spoustu přátel, kteří mají studentská či pracovní víza, a ti mají obrovský strach. Ale snad to bude v pořádku.
Ministr vnitra Rakušan pro Aktuálně.cz před časem řekl, že Rusové, kteří pobývají v Česku, projdou bezpečnostním screeningem. Ubezpečil, že úřady prodlouží víza všem těm, kteří zde žijí nebo studují a nedělají nic špatného.
Ano, o tom jsem slyšela. Půjde tedy asi o to, zda mají vztah k politické situaci v Rusku, stát je nějak prověří. Tak snad to Rusy uklidní. Nově příchozí Rusové ale podle mě teď vízum nějakou dobu prostě nedostanou.
Co přesně teď posíláte na Ukrajinu v rámci sbírky?
Ze začátku jsme posílali všechno možné. Lidé, kteří jeli na Ukrajinu za rodinou, dojížděli k nám do Brna a my jim naplnili kufr věcmi, které jsme sehnali. Nechali to pak na hranicích a zpět dováželi uprchlíky do Polska, Česka a dalších států.
Teď už to máme lépe zorganizované, protože jsme ve spojení s ukrajinskou ambasádou. Sbíráme teď hlavně plenky, dětskou výživu a léky pro lidi, kteří čekají na hranicích. Ukrajinská ambasáda od nás také dováží věci vlakem či nákladním autem do nemocnic přímo do Kyjeva a jiných měst na Ukrajině. Snažíme se ale sbírat hlavně věci pro děti a dostávat je do dětských domovů, nemocnic a porodnic, to je hodně potřeba.
Říkala jste mi, že plánujete i nějakou pomoc psychologického rázu tady v Česku.
Cítím, že všichni jsou z války ve stresu, a tak bych chtěla uspořádat semináře, na kterých se bude malovat. Jsem umělkyně, tak toho chci využít. Chci, aby lidé alespoň na dvě hodiny vypnuli hlavu a uklidnili se. Můžou přijít Ukrajinci, ale i kdokoli jiný.
Myslíte, že invaze na Ukrajinu a masivní sankce, které proti Rusku západní státy namířily, nějak změní pohled ruských občanů na tamní režim?
To je těžké. Rusové v Rusku možná pomalu otevírají oči, ale stát dělá vše pro to, aby se to nedělo, aby lidé neměli názor a báli se. Kontrolují média i přímo lidi. Dívám se na ruskou televizi a to je úplně jiný svět. Rusky mluvící lidé by se měli snažit kontaktovat své příbuzné a známé v Rusku a snažit se jim ukazovat pravdu, aby místní věděli, co se děje.
Rusko zablokovalo Facebook a teď i Instagram. Zatímco Facebook v Rusku lidé masivně nikdy moc nepoužívali, Instagram ano. Donedávna vlastně na sociálních sítích našli normální informace, viděli tam prakticky běžný život, jaký mají lidé v Evropě. To vše teď končí. Je mi z toho zle. Kvůli sankcím a restrikcím ruské vlády se tam bude žít jako v Severní Koreji. V Rusku bylo informační vakuum vždycky, jen teď začíná být vzduch odčerpáván razantněji.
Jste v kontaktu s rodinou nebo přáteli z Ruska? Jak vnímají aktuální situaci?
Nebudu na tuhle otázku raději odpovídat. Jen řeknu, že s mojí rodinou v nějakém kontaktu jsem. Přátele v Rusku už skoro žádné nemám.
Jak vám bylo v den, kdy Rusko vpadlo na Ukrajinu?
Bylo to divoké. Na tento den jsme měli naplánovaný výlet do Rakouska s ukrajinskými přáteli, jejichž rodina žije v Kyjevě. Brzy ráno jsme od nich dostali zprávu, co se děje. Ihned jsme tedy výlet zrušili a jeli do manželovy kanceláře v Brně, kde jsme promýšleli, co bude dál. Jestli se ptáte na bezprostřední pocity, tak jsme byli zdrcení a zmatení.
A ihned jste se rozhodli, že uspořádáte sbírku na pomoc Ukrajině?
Hned ve čtvrtek jsem začala hledat lidi, kteří by na hranice doručili dětské oblečení a pleny. To se narychlo povedlo. Už v pátek jsme začali se sbírkou. Příliš jsme si to nerozmýšleli, od začátku nám bylo jasné, že musíme pomáhat. Věděli jsme, že budou utíkat ženy s dětmi a budou potřebovat spoustu věcí od hygieny po oblečení. Bylo nám jedno, co nám za to hrozí. Ani nás nenapadlo nad tím přemýšlet.
V ruských médiích se začaly objevovat zprávy o tom, že pomoc Ukrajině může být trestná.
V pátek, den po začátku invaze, ruská komunita v Česku začala řešit, jestli je vlastně bezpečné pomáhat. A v sobotu už začala ruská média psát, že pomoc Ukrajině může být trestným činem. Ale je to stále nejasné. Na začátku napsali, že to bude 20 let vězení za jakoukoliv pomoc. Později informaci opatřili poznámkou, že jen za pomoc vojenskou.
Ruská média začala varovat, že by mohlo jít vlastně o vlastizradu. Podle ruského trestního zákoníku se vlastizrada ale vztahuje na případy, kdy ruský občan podniká kroky k ohrožení vnější bezpečnosti Ruska. Sbírkami oblečení toto přece nečiníte. Přesto si myslíte, že by to mohlo dopadat na vás?
Žili jsme v Rusku a víme, jak to tam funguje. Co stojí fakticky v zákoně, není moc podstatné. Mohou rozhodnout, že kdokoli, kdo jakýmkoli způsobem pomáhal Ukrajincům, spáchal trestný čin. Klidně mohou tvrdit, že humanitární pomoc šla do nemocnice vojákům. Musíme být proto trošku opatrní. Nevíme, co Putin vymyslí.
Dokonce je zakázáno psát na sociálních sítích „Ne válce“ nebo k tomu vyzývat transparenty na shromážděních, lidé tak riskují vězení. Není to jen politická válka, ale i informační. Režim vše kontroluje.
A nebojíte se? Nepřemýšleli jste, že byste s humanitární sbírkou skončili?
Ne. Pokud tedy přece jen budeme lpět na zákonech, tak s manželem nepomáháme vojákům. Strach máme spíše o rodinu, která v Rusku zůstala. S manželem doufáme, že zůstaneme v Česku a nebudeme muset do Ruska. Do Ruska jsme často jezdili právě za příbuznými, což teď bude problém, když nevíme, jestli nás nezavřou.
A bojí se Rusové v Česku kvůli tomu Ukrajině pomáhat?
Ano, začali se bát. Dokonce se leckdy bojí, že jim někdo ublíží. Začali kontrolovat, co píšou nebo co sdílejí na internetu. Někteří lidé, kteří se zúčastnili sbírky, chtějí, abychom jejich osobní údaje, jména či fotky už neuveřejňovali. Strach mají nejen Rusové, ale i všichni rusky mluvící lidé, například z Kazachstánu či Běloruska.
Setkávají se v Česku nyní Rusové či rusky mluvící lidé s předsudky?
Já osobně ne. Během sbírky ale naši zaměstnankyni dva dny po začátku války posílali nějací Češi zpět na Sibiř. Bylo to paradoxně přímo vedle místa, kde se angažovala ve sbírce pro Ukrajinu. Ale myslím, že to je jen výbuch emocí a lidé se časem uklidní. Češi, které znám, se chovají vlídně a adekvátně. Přátelé mi však píšou, že se objevuje víc agrese proti všem rusky mluvícím lidem. Dokonce jsem slyšela, že Ukrajinec ublížil rusky mluvícímu Ukrajinci.
Jak na vás působí krok Česka o zastavení vydávání víz Rusům. Vy jste kvůli tomu i kontaktovala ministra vnitra Víta Rakušana. Odpověděl vám?
Pan Rakušan neodpověděl, ale chápu to. Musí být teď vytížený. Upřímně jsem nečekala přímo odpověď, ale chtěla jsem být slyšet, aby lidé pochopili, že ne všichni Rusové podporují Putina. Chtěla jsem, aby vláda při rozhodování o vízech brala v potaz, že se Rusové bojí a nechtějí se vracet zpět do země.
Vy tu ale máte trvalý pobyt, takže se vás to netýká.
Mám trvalý pobyt. Mám tu ale spoustu přátel, kteří mají studentská či pracovní víza, a ti mají obrovský strach. Ale snad to bude v pořádku.
Ministr vnitra Rakušan pro Aktuálně.cz před časem řekl, že Rusové, kteří pobývají v Česku, projdou bezpečnostním screeningem. Ubezpečil, že úřady prodlouží víza všem těm, kteří zde žijí nebo studují a nedělají nic špatného.
Ano, o tom jsem slyšela. Půjde tedy asi o to, zda mají vztah k politické situaci v Rusku, stát je nějak prověří. Tak snad to Rusy uklidní. Nově příchozí Rusové ale podle mě teď vízum nějakou dobu prostě nedostanou.
Co přesně teď posíláte na Ukrajinu v rámci sbírky?
Ze začátku jsme posílali všechno možné. Lidé, kteří jeli na Ukrajinu za rodinou, dojížděli k nám do Brna a my jim naplnili kufr věcmi, které jsme sehnali. Nechali to pak na hranicích a zpět dováželi uprchlíky do Polska, Česka a dalších států.
Teď už to máme lépe zorganizované, protože jsme ve spojení s ukrajinskou ambasádou. Sbíráme teď hlavně plenky, dětskou výživu a léky pro lidi, kteří čekají na hranicích. Ukrajinská ambasáda od nás také dováží věci vlakem či nákladním autem do nemocnic přímo do Kyjeva a jiných měst na Ukrajině. Snažíme se ale sbírat hlavně věci pro děti a dostávat je do dětských domovů, nemocnic a porodnic, to je hodně potřeba.
Říkala jste mi, že plánujete i nějakou pomoc psychologického rázu tady v Česku.
Cítím, že všichni jsou z války ve stresu, a tak bych chtěla uspořádat semináře, na kterých se bude malovat. Jsem umělkyně, tak toho chci využít. Chci, aby lidé alespoň na dvě hodiny vypnuli hlavu a uklidnili se. Můžou přijít Ukrajinci, ale i kdokoli jiný.
Myslíte, že invaze na Ukrajinu a masivní sankce, které proti Rusku západní státy namířily, nějak změní pohled ruských občanů na tamní režim?
To je těžké. Rusové v Rusku možná pomalu otevírají oči, ale stát dělá vše pro to, aby se to nedělo, aby lidé neměli názor a báli se. Kontrolují média i přímo lidi. Dívám se na ruskou televizi a to je úplně jiný svět. Rusky mluvící lidé by se měli snažit kontaktovat své příbuzné a známé v Rusku a snažit se jim ukazovat pravdu, aby místní věděli, co se děje.
Rusko zablokovalo Facebook a teď i Instagram. Zatímco Facebook v Rusku lidé masivně nikdy moc nepoužívali, Instagram ano. Donedávna vlastně na sociálních sítích našli normální informace, viděli tam prakticky běžný život, jaký mají lidé v Evropě. To vše teď končí. Je mi z toho zle. Kvůli sankcím a restrikcím ruské vlády se tam bude žít jako v Severní Koreji. V Rusku bylo informační vakuum vždycky, jen teď začíná být vzduch odčerpáván razantněji.
Jste v kontaktu s rodinou nebo přáteli z Ruska? Jak vnímají aktuální situaci?
Nebudu na tuhle otázku raději odpovídat. Jen řeknu, že s mojí rodinou v nějakém kontaktu jsem. Přátele v Rusku už skoro žádné nemám.
